Hned v úvodu je třeba definovat, že pro potřebu tohoto textu bude jako korupce bráno vše, co poškozuje či narušuje nebo porušuje určité uspořádání s cílem si přilepšit nejen na úkor jeho dalších účastníků, ale i na úkor uspořádání samotného. Nebude se tedy zabývat tím, co představuje korupce v podobě trestného činu, protože je jenom otázkou mocenského rozhodnutí, jaké jednání je nezákonné a s podstatou jednání to zpravidla nemá nic společného. Moc označuje za korupci cokoliv, co ji ohrožuje, a činí tak proto, protože výraz korupce je aktuálně populární a vděčné mediální téma. Je to tedy ideální pojmenování pro mnohé, co se mocným nehodí do krámu a co prostřednictvím svých parlamentních loutek tedy nechají kriminalizovat.

Je důležité si dokázat přiznat, že i když se často při slově „moc“ otřásáme, děláme, že nás se to netýká, že je to věc „těch nahoře“, platí, že každý z nás touží po uznání, po nějakém kruhu osob, nějaké té síti vztahů, ve které máme „vliv“ nebo „slovo“, nazvěme to, jak chceme. Odtud už je jen krůček k touze takovou síť ovládat, mít nad ní moc, vytvořit si své panství nebo alespoň panstvíčko. Když si to přiznáme, měly by nám být další řádky bližší a pochopíme lépe vztah korupce a našich kruhů… Dále je úvodem rovněž důležité poznamenat zdánlivou samozřejmost, že nutnou podmínkou korupce je existence a fungování jejího objektu. Jde o zdůraznění priority symbiózy a symbiotických vztahů nad jejich destrukcí.

Východiskem při pátrání po významu pojmu je, jak jinak, latina, kde slova se základem „corrup“ nebo „corrum“ znamenají něco v souvislosti s poškozením, narušováním či porušováním. Dokonce může jít i o svádění jako narušování mravnosti. Moderní latinské slovníky již jednoznačně uvádí i překlad přímo ve smyslu korupce. V češtině existuje pro neklamný znak poškození něčeho nebo někoho výraz, že něco „ruplo“ v něčem, někom nebo na někoho.

Je důležité se dokázat podívat na nějaký přírodní nebo společenský jev bez hněvu a zaujetí, ergo „sine ira et studio“. Není to samozřejmě jednoduché, ale když se podíváme na hodnocení korupce a především na opatření boje s korupcí, tak jak jsou prezentovány politiky a jejich odborníky ve sdělovacích prostředcích, je okamžité zřejmé, že takový přístup je zcela nedůstojný nejen čtenářů portálu www.vasevec.cz J, jejich pověsti a úrovně, ale i pověsti a úrovně portálu jako takového. O korupci dnes mluví každý. Hovoří o ní veřejný i soukromý sektor, ať již jde o politickou sféru, stát, korporace, podnikatele, občanskou společnost, média a v neposlední řadě i samotné občany.

Celkem vzato, vyjádření všech jsou velmi podobného žánru. Jde o stížnosti na obecnou hrozivou korupční situaci ve společnosti, řídčeji v okolí dotyčného stěžovatele. Na případnou žádost o další konkretizaci interpret obvykle nereaguje, pokud se ovšem nejedná o udání, protože mnozí zjistili, že obvinění z korupce teď při vyšetřování „frčí“ a může objektu udání hodně ublížit, i když dotyčný vůbec neví, o co jde. Samozřejmou součástí představení je více nebo méně explicitní sdělení, že poslední spravedlivý, nezkorumpovaný a nezkorumpovatelný je právě teď mezi námi a promlouvá k nám. Někdy je tato role spravedlivého doplněna o roli spasitele, který nejen ví, kde je pes zakopán, ale také jak ho vykopat, oživit a učinit z něj velkého trhače korupce, popřípadě rovnou hlídacího psa neposkvrněné čistoty a spravedlnosti.