O to více vyniká kazimírství všech, kteří pod nejrůznějšími záminkami iniciativě škodí. Neškodí totiž jen pomníku, neplivou jen na památku československých letců, oni škodí nám všem a snaží se ukázat, že ve své neschopnosti cokoliv vytvořit dokážou mnohé zničit, a když ne zničit, tak alespoň pohanět, relativizovat a přitom pošpinit a zasmrdět. Opět si nás zahraničí všímá, protože je obtížné pochopit, proč jsou u nás malichernosti na překážku úctyhodnému činu. Zase jsou ti Češi takoví divní…
Jde totiž o jev daleko obecnější a ve svém důsledku způsobuje to, že v naší společnosti se schopnost kolektivní akce blíží nule. Jde o to, že do politiky i byrokracie proniklo postupně velké množství psychopatů, sociopatů a deprivantů, kteří se ve svých funkcích ukájejí tříděním všeho možného, co jim přijde pod ruku, podle toho, co má a nemá právo na život. Často nelze nalézt žádný zjevný důvod toho, proč jsou nějaké iniciativy nebo jedinci potlačeni a jiní preferováni, nelze prokázat ani korupci či klientelismus, ani protekci či nepotismus. Ne, je tam jen čistá psychopatická radost z třídění a možnosti někoho poškodit a jiného pozvednout. Takové malé osobní osvětimské rampy nebo palec nahoru nebo dolu v římském cirku. Pokud se takoví lidé ujmou svého úřadu, jsme proti nim skoro bezmocní a musíme je nakonec jedině ignorovat a jít tak do přímého střetu. Tak to udělala v tomto konkrétním případě Praha 1 a přes veškeré možné výhrady je nutné takové jednání podpořit, protože směřuje přímo proti kazisvětům. Jde o vzpouru tvůrců proti destruktorům. Poznáme je podle toho, že nám jejich rozhodnutí jaksi smrdí a máme podivnou pachuť v ústech. Není to zrovna exaktní metoda, ale stále platí ono biblické - po ovoci poznáte je.
Přes toto zobecnění si pár slov zaslouží i památkáři. Prapodivných rozhodnutí památkářů je skutečně přehršel a snad skoro každý, kdo se pokusil uchovat předmět památkové péče, by mohl vykládat, kolik překážek mu tento nesmyslný úřední moloch postavil do cesty. Stav duše našich památkářů tak trochu připomíná stav duše celníků a pohraničníků za dob reálného socialismu. Ti nesměli vyjíždět do zahraničí, tak se zlobně vrhali na všechny, kdož odtamtud přijížděli nebo tam směřovali, a kompenzovali si svůj mindrák. Podobně památkáři, kteří vesměs nemají ani ponětí, co znamená odpovědnost za nějaký majetek, který má sloužit dnešní nelehké době a nikoliv být přítěží, se vrhají na každého, kdo by se chtěl zpronevěřit jimi vymyšleným pravidlům, které jim mají dodat důležitosti a dělají z nich bílé krávy a „arbitry elegantiarum.“
Je jim úplně jedno, že se z památky stane ruina, jen když je jejich důležitosti učiněno za dost. Památkáři ochraňují jakýsi blíže nespecifikovaný stav věci a tím tak trochu připomínají ekology, kteří bojují za jakýsi nespecifikovaný, leč jediný správný stav přírody. Podobně se projevují ochránci jediné víry a inkvizitoři všeho druhu, ochránce neviditelné ruky trhu, EU nebo stravenek nevyjímaje. Krásným příkladem ochranářství pro ochranářství budiž akce UNESSCO, které odebralo svou ochranu Drážďanům, protože si tam postavili zcela mimo předmět ochrany zcela jednoduchý, prostý a nikoho neurážející most přes Labe, aby se tam lidem lépe žilo. U nás jsme svědky podobných nesmyslů v případě otáčivého hlediště v Českém Krumlově a krystalickou ukázkou destrukce je péče o Šumavu ze strany těch, kteří tam nemusí žít…
Zdá se, že není jiné cesty, než se těchto ochránců status quo, stavu památek, přírody, jediné jimi zjevené pravdy a pravé víry začít ptát, jaká ta pravda vlastně je… Vsadím si, že většinově zjistíme, že císař je nahý, ale že i my kvůli tomu máme holou… Nejen materiálně, ale i morálně. Morálku nám může pozvednout jenom to, když se od nich už nenecháme třídit…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
