Nečekala jsem tam tolik lidí. S hezkým projevem vystoupil senátor Veleba, ale všichni samozřejmě čekali na prezidenta. Mluvil k událostem, které lidi zajímají, v podstatě smířlivě.  Lidé tleskali, dva lidé vedle mně při jeho řeči bučeli. Tyto lidi ale nikdo z mého okolí neokřikoval a když sami viděli, že jsou v menšině, vypařili se. Po skončení se tato "bučící" skupina postavila na chodníky a nadávkami a posměšky častovala odcházející příznivce prezidenta. Byla jich menšina a tak moc odvážní nebyli. Někteří měli transparenty s červenými trenýrkami s heslem "Zemany trenky".  Za takovou sprostotu a neúctu k prezidentovi jako k člověku mě bylo stydno. Co je to za lidi, kdo je vychoval? Takhle si představují demokracii? Kolem mně procházel senátor Veleba a mladík z chodníku na něj křičel: "Dobrý den, pane senátore", odpověděl mu "Dobrý den" a mladík "Co ty parchante..."  Takhle začíná fašismus – napadáním lidí s odlišnými názory.

Později jsem četla, že hlavním proviněním prezidenta bylo, že na pódiu stál vedle něho pan Konvička a mezi lidmi byl dokonce Miroslav Sládek. Pan Konvička s jeho názory mě nezajímá a nečtu je. Naprostá většina lidí tam přišla podpořit prezidenta, nikoliv nějakého pana Konvičku. A argument, že tam byl mezi lidmi M. Sládek? To když příště zjistím, že ve vagonu vlaku, ve kterém cestuji, je M. Sládek, mám na příští zastávce vystoupit a jít pěšky, aby mě, podle  logiky Zemanových odpůrců, nepovažovali za Sládkova stoupence?!