Včera si ještě narychlo na vládě obstaral potvrzení, že na smlouvu stejně nepanuje v koalici shoda. A i když premiér nedávno ve sněmovně nevyloučil, že by ČR mohla postoj ke smlouvě ještě změnit, až bude její text na stole v konečné verzi a až si ji premiér „důkladně přečte“, už z formálních důvodů to tento týden nebude možné.
Například proto, že v češtině si premiér smlouvu nepřečte. Vyhotovena totiž byla jenom v jazycích těch pětadvaceti zemí, které se k ní přihlásily.
Jeho vysvětlování, že by u nás musela smlouva nejdřív projít legislativním procesem, není přitom nic jiného než výmluva. Jak uvedl před časem pro HN český vyjednavač smlouvy, vrchní ředitel evropské sekce ministerstva zahraničí Jaroslav Kurfuerst, dohoda o fiskální odpovědnosti by se obešla i bez podpisu prezidenta Klause, který je, jak známo, jejím zapřísáhlým odpůrcem. „Jedná se o mezivládní smlouvu prezidentské kategorie,“ řekl tehdy Kurfuerst a dodal: „Pokud ji prezident nepodepíše, tak ji stát prostě neratifikuje. To, zda se k té smlouvě připojíme nebo ne, bude však rozhodně politický signál. Náš podpis by byl výrazem politické podpory ke snaze eurozóny zvolit tato rozpočtově zodpovědná řešení.“
Vzhledem k rozruchu, o který se v těchto dnech postaral ministr financí Kalousek, když obyvatelstvo zčista jasna vyděsil svými návrhy úsporných opatření, je ovšem zřejmé, že o „rozpočtově zodpovědná řešení“ usiluje i Nečasova vládní koalice. Takže kdyby šlo premiérovi skutečně o jádro věci, tedy o to, aby zadlužení českého státu v budoucnu nestoupalo, musel by být mezi prvními, kdo by se k evropské fiskální unii přihlásil.
Z reakce opozice na Kalouskovy návrhy je totiž evidentní, že jakmile se k vládě dostanou sociální demokraté – a to je po příštích volbách podle všech voličských průzkumů víc než pravděpodobné – Kalouskovy vize se uskuteční stěží. Že ČSSD věří na povzbuzení hospodářského růstu zesílenými státními investicemi a kupní síly, a tudíž i větší soukromé spotřeby občanů, tím se Sobotka a spol. netají. A také celkem otevřeně říká, že když je zadlužení českého státu se 40 procenty HDP nejnižší v EU, tak na co šetřit? Kdyby ale Česko nyní ke smlouvě přistoupilo, visel by i po volbách nad zdejšími sociálními demokraty bič celoevropské fiskální odpovědnosti.
Zbývá dodat, že šetřit ale bude stát nejspíš muset tak jako tak, pokud se v budoucnu nechce dopracovat k zadlužení vpravdě řeckých rozměrů. Prognózy jsou neradostné: ekonomický tým profesora Švejnara vyšel z dlouhodobých odhadů jak výdajů a příjmů státního rozpočtu, tak ekonomického růstu, a jenom dopočítal, jak by se potom vyvíjelo zadlužení ČR. Došel k závěru, že do konce tohoto desetiletí by se sice měl schodek veřejných rozpočtů snížit, ale pak začne kvůli stárnutí populace prudce růst. V roce 2050 by celkové zadlužení českého státu mělo dosáhnout místo současných čtyřiceti procent 160% HDP.
Jinými slovy, od dnešního řeckého scénáře dělí Českou republiku necelých čtyřicet let. Na konsolidaci státního dluhu na nynějších 40 procentech HDP, nemá ČR podle ekonomického týmu IDEA víc než příštích deset let. A začít by měla okamžitě. Protože každý odklad přinese jen nutnost úspor ještě drastičtějších.
Evidentně to ví i ministr Kalousek. Proto přišel s návrhem dalších úsporných opatření. Fakt, že se premiér za těchto okolností odmítá připojit k evropské fiskální unii, tedy postrádá logiku. Až po krk zadlužená Británie nám věru nepomůže.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
.jpg&id=2756)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
