Podobné sledovanosti, přepočítáno na počet obyvatel, se ovšem přiblížilo jedno letošní televizní klání i u nás. Na veřejnoprávní „superdebatu“ devíti kandidátů v historicky první přímé volbě prezidenta se v lednu dívalo skoro jeden a tři čtvrtě milionu lidí. Jak je vidět, politika má potenciál voliče zaujmout bez ohledu na hranice.

V prezentaci politiky je ovšem na obou stranách česko-německé hranice rozdíl přímo propastný. Nejen, že na západ od ní bývá diskuse politiků věcná a bez osobních výpadů. Ale ani z vnitrostranických bojů o místa na kandidátkách nepronikne na veřejnost zpravidla ani hláska. Má to logiku: železnou zásadou každého profesionálního politika musí být snaha o co největší věrohodnost demokracie. Jen tak má šanci přesvědčit voliče, že mu nejde o vlastní, ale naopak jen a výhradně o jejich prospěch. A konec konců, jen tak si nepodřeže větev, na které sedí.