O tom, jak prý ČT bude ideální a spravedlivá ke všem, jak bude představovat otevřený prostor pro setkávání zkušenosti postojů a prožitků vlastních všem lidem a skupinám žijícím na území ČR, jak bude poskytovat nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře, jak si bude zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti, že bude fórem pro veřejnou diskuzi, v niž bude možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek... a další a další podobné nesmysly a žvásty, kterých jsou v tom šíleném kodexu tuny na jeden čtvereční centimetr a ani v nejmenším nevyjadřují současnou realitu rozděleného světa a boj, který ty dvě nesmiřitelné půlky světa proti sobě vedou, a samozřejmě jen jedna z nich vyjde z toto střetu s palmou vítězství v ruce.

To se snad máme v této neklidné situaci po masarykovsku dohadovat, která z těch dvou půlek je v právu, a v demokratické diskuzi, v níž mohou padat i názory nejprotichůdnější, hledat pravdu a tím snad i to, na kterou z těch dvou nesmiřitelných polovin světa se postavíme? Propánakrále, cožpak tohle nám už dost jasně neřekl Václav Havel? Tak jakých dalších diskuzí o téhle záležitosti je nám ještě třeba?

Takže víte, co bych udělal, kdybych byl vedoucím redaktorem zpravodajské redakce České televize a připravoval třeba pořad o hledání pravdy současného světa? Na debatu o ní bych pozval jen dva účastníky a to takové, o kterých bych s jistotou věděl, že o té pravdě nebudou (probůh, to snad ne), protikladně diskutovat, ale že si o ní budou co nejsouhlasněji notovat – a to v onom už zmíněném Havlově duchu, který nenaruší ani jediný kritický či pochybovačný tón.