Okamžitě po přenosu skvělého projevu prezidenta republiky k výročí 18. listopadu z Albertova, protestujícího proti jediné pravdě v našich médiích pěstované a povolené, zasedl právě zhmotnělý příklad této jediné povolené pravdy v našich médiích redaktor Takáč k debatě se dvěma hosty o tom, nakolik je prezidentova výtka vůči médiím oprávněná, či neoprávněná. Jedním z hostu byl historik Šebek a druhým člověk mi neznámý. Oba pochopitelně, a jak už je to v ČT zvykem, se do prezidentova názoru ostře pustili,Takáč jim sekundoval, a všichni tři z této povedená trojky si  neuvědomovali, že právě v okamžicích, kdy zeširoka napínají svá ústa v úsílí prezidentův názor o jediné povolené v médiích popřít, jej právě onou svorností a jednotností svých hlasú i tím, jak pečlivě si Takáč své hosty vybral (jako ostatně vždy), potvzují. A to tak, jak by se to žádnému traktátu líp zdařit nemohlo

Poučná byla ovšem debata téhle trojky i z jiné stránky. Onu  hostu mi neznámému se téměř až spustila pěna z úst při láteření, jakého až téměř zločinu jsme se prý dopustili, že jsme si prostřednictvím svých zástupců v parlamentu zvolili všelidovou volbu prezidenta. Ze prý  jde o osudovou chybu, za kterou už prý v osobě Miloše Zemana platíme, ale to nás ještě  čeká oheň pekelný či ještě něco mnohem horšího, jestliže ovšem tuhle zlotřilost zase brzy neodvoláme. Šebek zas polemizoval o oné Zemanem zmíněné jedině pěstované a povolené pravdě v médiích. Ale že prý ne! Vždyť hlasy opoziční lze přece najít na různých internetových serverech, např. na Parlamentních listech. Čemuž tedy máme rozumět asi tak, že jsme my všichni zastánci jiného názoru (a že je nás většina),  než jej hlásá ona jejich právě zasedající trojka a spolu s ní i naše média, vyhnáni už nadoživotí na pár internetových serverú, (které čtou tisíce), jako na jedinou louku, na které se ještě můžeme popást, ale tištěná média, rozhlas a televize, čili tzv. mediální mainstream a tedy celý obrovitý informační průmyl (který sledují miliony), už pro nás - pokud ovšem nechceme předčasně zesnout – prostě nejsou.