Vzdá se všeho ušlechtilého, co mu lidé z jeho okolí kdy vštěpovali, zboří mosty, bude brojit proti svým, a s veškerou náruživostí zla v sobě bude sloužit cizím, pokud ovšem shledá zabezpečeným, že ti cizí jsou dost silní na to, aby ho v jakékoli možné krizi před jeho lidmi ochránili. A aby mu poskytli cosi jako kredit svého zahraničního zastánce a podporovatele, nad všechny ostatní cennějšího o to, že pochází z tábora těch, kteří z vůle a rozhodnutí oněch lidí cizích, měli po vítězné válce proletět komíny koncentráků k nebi hned po židech.

Což byl přesně typ člověka, vhodného pro to, aby se v roce 2016 jako první člen české vlády (ministr kultury), účastnil sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku, čili srazu těch, kteří na Hitlerův rozkaz rozbili náš stát Čechů a Slováků a uvrhli nás do německého područí, v němž jsme měli už definitivně a naposledy vydechnout.

„Milí krajané (Liebe Landsleute)“ oslovil ministr Herman shromážděné sudetoněmce, kterýmžto oslovením neučinil nic menšího než to, že se jím pokusil rozbít či aspoň očernit poválečné uspořádání Německa a Evropy, jak o něm v roce 1945 rozhodly vítězné mocnosti (USA, Británie a Sovětský svaz), na konferenci v Postupimi, obrátit výsledek války v její pravý opak a všeobecně známé násilníky a utlačovatele proměnit v jejich bezbranné oběti.