Psal jsem, že v současném západním světě a tedy i u nás, je tato podmínka hrubě karikovaná faktem, že ze dvou hlavních početně zhruba stejně silných politických táborů, z nichž jeden je spíš proamerický a druhý proruský a proslovanský, či podle nejsoučasnějšího měřítka jeden protikoněvovský a druhý prokoněvovský, se podpory jednoho procenta lidstva, to je Sorosů, Rotschildů a Gatesů, dostává výhradně jen táboru prvnímu, zatímco tábor druhý píská kudlu. Jen díky této finanční podpoře jednoho procenta může tábor první, jedním procentem podporovaný, vydávat téměř všechny naše deníky a týdeníky, může ovládat všechny naše rozhlasové a televizní společnosti, může dál a do nekonečna vydávat Respekty a Reflexy, které by bez této podpory musely finančně zahynout do jednoho měsíce či ještě dřív, zatímco tábor druhý, nikým nepodporován, vzdoruje nevídané profesionální mediální převaze svého soupeře ze svých posledních úkrytů v podzemí amatérského internetu.

Psal jsem, že touto totální nerovností obou našich existujících politických táborů je idea demokracie, předpokládající rovnost podmínek (v demokracii jsou si všichni lidé rovni), týkající se i rovných podmínek mediálních, hrubě zkarikována, a že konečným cílem tohoto zkarikování nemůže být nic jiného, než demokracii zlikvidovat a nastolit režim jedné strany. Přesně podle dikce Orwellova románu 1984 a též podle výroku někdejšího amerického prezidenta Reagana: „Až se v Americe objeví fašisté, budou si říkat liberální demokraté“.

Zatím jsme měli za to, že za zmršením demokracie stojí ono už zmíněné jedno procento, a tedy skupina víceméně soukromá, která se svojí pomocí výhradně jen jedné straně politického boje pochopitelně nikde nechlubí, protože přece jen cítí, že tahleta její činnost ve prospěch „jen někoho“ přece jen tak úplně košer není.