Nějak bylo a nějak bude, říkáme si – a zůstáváme tzv. v klidu. A je, bohužel, mezi námi jen nepatrná hrstka lidí, řekl bych vyvolených, kteří dokáží vidět dál, kteří z jevů našeho dnešního života, jež my, lidé prostí a nevybavení dálkovým a analytickým zrakem nadutě přehlížíme, dokáží oni vytvářet cosi pro nás, obyčejné smrtelníky nepředstavitelného. Totiž obrazy a vize budoucího světa – včetně jeho nadějí i hrozeb.

Byl takovým člověkem Marx, byl jím i americký prezident Eisenhower, když při odchodu ze své prezidetské funkce varoval své krajany před dalším rozvojem vojenskoprůmyslového komplexu USA, a stal se jím i někdejší dlouholetý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, když prohlásil, že to, co se stalo v Kyjevě, je pouhou generálkou na to, co Západ připravuje pro Moskvu. A byl svého druhu prorokem i Němec Günther Verheugen, když už pár dnů po kyjevském majdanu prohlásil, že tohle nové, co v Kyjevě vzniklo, není nic jiného než vláda čistých fašistů z masa a kostí, jak dnes jeho slova pochodňové průvody banderovců v početných ukrajinských městech až nadmíru přesvědčivě potvrzují.

Ano, byli či jsou těmi vzácnými lidmi, schopnými vidět do budoucna, jen cizinzi, i když jsem jako národovdec pochopitelně též dumal, neměl-li bych mezi ně zařadit i našeho Komenského či Masaryka. Ale cosi mi s títo zařazením jaksi neštimovalo a stalo se, že právě ve dnech mých váhání se na monitoru mého počítače objevil rozhovor internetového serveru Seznam.cz s dosavadním předsedou politické velkéstrany STAN Petrem Gazdíkem. A on, představte si tu náhodu, mluvil právě o tom, o čem jsem já zrovna psal. O vizích do daleké budoucnosti, které by měl správný politik mít, má-li být správným politikem. I o tom, že právě tyhle vize naše současná politika absolutně postrádá. Čímž samozřejmě naznačoval, že právě on, na rozdíl od těch dalších ašich politiků, tu vizi jako jediný má. A hned též dával k dobru, o čem tedy ta jeho vize je.