Dokonce takové nic, že jsem ještě to léto 1989 vážně uvažoval o emigraci do Západního Berlína a pak někam dál na Západ a kdyby se nic nedělo ještě dalšího půl roku, tak bych ty úvahy změnil někdy začátkem roku 1990 v realitu.

Když pak padla dokonce i Berlínská zeď, tak už se zdálo skoro nemožné, aby se ti naši pořád ještě více méně normalizační komunisté mohli ještě udržet.

Někdy to padnout muselo, ale proč zrovna sedmnáctého listopadu. Moje žena Ludmila říká, že se to už vědělo a na studentskou demonstraci už šla s tím, že se tam takzvaně něco stane. Já jsem na ní nešel poté, co jsem se dozvěděl, že hlavním organizátorem je Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže.