Nedá se říci, že by všechno bylo v Polsku lepší než u nás, v mnoha ohledech se v Česku stále žije lépe, blahobytněji a tak nějak klidněji. Ale hodně jsme toho my Češi za ony už dvě a půl desetiletí tak nějak prošvihli a Poláci ne.
Vedle doslova civilizačního skoku můžeme Polákům závidět i velké, výrazné politiky. Jeden z nich, Donald Tusk se stal z polského premiéra prezidentem Evropské unie. S dalšími dvěma jsem měl v minulých dnech možnost se setkat. Tím prvním byl Radoslaw Sikorski, ministr zahraničí, který nebýt toho, že Donald Tusk se stal předsedou Evropské rady, tedy oním evropským prezidentem, se mohl stát evropským ministrem zahraničí.
Radoslaw Sikorski však mohl myslet na tento post proto, že se skvěle osvědčil jako ministr zahraničí samotného Polska. Dalším velkým polským politikem, kterého jsem měl možnost v minulých dnech potkat, je bývalý polský prezident Aleksander Kwasniewski. Nejúspěšnější polský politik doby po roce 1989, kdy byl dvojnásobným prezidentem. A přesto, že má své kořeny v komunistické straně, za níž byl dokonce ministrem, tak vedle politika je také velký státník.
Kwasniewski má se Sikorským a Tuskem společného také to, že obzory jeho myšlení nekončí na polských hranicích. Kwasniewski hlavní smysl své poprezidenské práce našel na Ukrajině, které pomáhá do Evropy, ať už jako vyjednavač Evropské unie, který se snažil dohodnout s tehdejším prezidentem Viktorem Janukovyčem na podmínkách propuštění expremiérky Julie Tymošenkové, nebo jako předseda Jaltské konference, na kterou se už víc než deset let sjíždějí na Ukrajinu důležití lidé ze Západu i z celé Ukrajiny.
Ta letošní Jaltská konference se už nemohla konat na Rusy okupované Jaltě, ale o to víc přijelo z Evropské unie a ze Západu lidí, mnozí evropští premiéři a šéfové diplomacií, předseda Evropské komise Barroso, eurokomisař Füle, nebo bývalý generální tajemník NATO Solana. Věřím, že jedním z důvodů, proč přijeli, byl právě i exprezident Aleksander Kwasniewski.
Podobné je to i Radoslawem Sikorským, který se nebál zahájit národní polské usmíření s Ruskem, skvělý krok, který prozatím skončil ruskou okupací Krymu, ale na který mohou po Putinovi Poláci a Rusové navázat. Sikorského Berlínský projev s vizí sjednocené Evropy zřejmě asi také vejde do dějin. Tusk zase odvedl velkou práci pro spojenectví Polska s Německem, což byla věc před 25 lety těžko představitelná.
Polsko má prostě štěstí na politiky, kteří mají něco, čemu by se dalo říci, když ne světový, tak určitě evropský formát. My Češi jsme zůstali u Havla. A navíc ruku na srdce, myslíte, že by byl dnes Václav Havel zvolen českým prezidentem? Trochu o tom popřemýšlejme, kde je vlastně možná ta chyba, protože je možná někde v nás.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
