Stokrát jsem totiž už slyšel nářky na to, že se na část roku musí evropští poslanci přemístit ze svých bruselských kanceláří sem na levý břeh Rýna, který je v těchto místech břehem francouzským.

Brusel není ošklivé město, ale Štrasburk je město krásné, honosné, okouzlující. Rýn tu tvoří hned několikerý okruh kolem starších čtvrtí města, ale na vodu v podobě různých slepých či neslepých ramen narazíte téměř po celém čtvrtmilionovém městě.

Krása Štrasburku je dána i tím, že se mu druhá světová válka téměř vyhnula a tak, když procházíte kolem celých ulic středověkých hrázděných domů, můžete si říkat, že nějak takhle by vypadala velká část Německa, kdyby Adolf Hitler nezačal druhou světovou válku, což se mu vrátilo mimo jiné v podobě ničivých náletů spojeneckých letadel, která navždy změnila tvář velké většiny německých měst.

I když nazvat Štrasburk městem německým je velmi nepřesné. Štrasburk je především město alsaské a Alsasko samo je prostě zemí na pomezí Francie a Německa. Francie by sice chtěla, aby Alsasko, které od roku 1918 s výjimkou nacistické okupace k Paříži patří, bylo jednoznačně francouzské, ale ono prostě není.