K novoroční amnestii Václava Klause po středečním jednání vlády Petr Nečas řekl: „Pokud předseda vlády shledá to, že toto rozhodnutí prezidenta není v rozporu s ústavou a právním pořádkem, že je vykonatelné a že neobsahuje zjevný nelegitimní exces, je jeho povinností podepsat, respektive nemůže nepodepsat.“ Zároveň uvedl, že kontrasignace je „ústavní zvyklost“. 

Porovnejme si tato slova s článkem 63 Ústavy ČR. Podle odstavce 1, bodu k) má prezident právo udělovat amnestii. Odstavec 3 říká, že rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. A odstavec 4 praví, že za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. 

Zkrátka a dobře, o premiérově povinnosti podepsat tam není ani slovo. Když nepodepíše, amnestie se nekoná. A kontrasignace není ústavní zvyklost, nýbrž akt jasně popsaný ústavou. 

Už samotná tato skutečnost diskvalifikuje Petra Nečase pro výkon funkce ministerského předsedy. Zároveň se nám premiér prezentuje v podobné roli jako svého času Alexandr Vondra, když podepsal předraženou zakázku na ozvučení českého předsednictví Evropské unie. Vondra se tenkrát tvářil, že přece nemůže číst všechno, co podepisuje. Chová se snad šéf české vlády stejně?