Pan Janeček se ale nespokojil s plytkou výzvou a sepsal - prý se skupinou expertů - konkrétní návrh. Ten počítá s 81 volebními obvody, shodnými se senátními. V každém obvodu by byli voleni dva poslanci. Volič by měl dva pozitivní hlasy a jeden hlas negativní. Pozitivní hlasy navrhuje Janeček sčítat, negativní odčítat. Zvítězí dva kandidáti s nejvíce body. Návrh počítá i s nezávislými kandidáty či – jako s doprovodnými prvky – se zákazem politické reklamy, zejména na billboardech, a s možností odvolat poslance.

Když pan Janeček obhajoval 26. září svoji vizi na politologickém semináři, který na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy uspořádalo občanské sdružení Evropské hodnoty, musel jsem ocenit jeho upřímné nadšení, s nímž se vrhl do skeptické jámy lvové. Ale marná sláva, zatímco mé srdce tlouklo pro Karla Janečka, hlava souhlasila s racionálními protiargumenty oponentů.

Radikálně reformovat volební systém, navíc do podoby, která ve své šíři nikdy nikde nebyla vyzkoušena, zavání sociálním a volebním inženýrstvím. Navíc je pan Janeček napůl inženýr, napůl utopista - který v souvislosti s volebním systémem hovoří o spravedlivosti nebo o generování politiků mluvících pravdu. Vybráni údajně budou ti nejlepší. Věru smělé tvrzení…