Po Josefu Dobešovi by nejspíš zazářil jakýkoli další ministr školství. Petr Fiala se ale ukázal jako osobnost originální, svébytná a hlavně ochotná napravovat chyby, kterých se v resortu za poslední desetiletí nakupilo neuvěřitelné množství. Snad jen zvrácení tristní bilance čerpání prostředků z evropských fondů je zatím nad jeho síly.

Naposledy Fiala slíbil zachovat existenci škol v obcích. Reagoval tak na petici za záchranu regionálního školství, která se ocitla až na stolech senátorů. Nejde jen o to, že zatímco větší žáci mohou do školy v sousední obci dojíždět celkem hladce, tak u menších dětí se může jednat o vážný problém. Fiala si na rozdíl od svého předchůdce také uvědomuje, že školy na venkově nemají pouze funkci vzdělávací, ale také sociální a kulturní.

Ještě razantnější kroky podnikl ministr v oblasti středního školství. Neotálel omluvit se studentům za zpackané státní maturity a v návaznosti na to odvolal ředitele Cermatu Pavla Zeleného. Za důležité pokládá, abychom maturitu neměnili každý rok. Záleží mu na tom, aby se zde utvořil dlouhodobě funkční model, pročež do svého speciálního poradního orgánu přizval nejen úředníky a analytiky, ale i učitele znalé praxe a politickou opozici. Fiala by přivítal, kdyby se obtížnější verze maturity stala součástí přijímacího řízení na vysoké školy, a proto se též snaží, aby klíčovou středoškolskou zkoušku pomohli formovat lidé z univerzit.