Nejvýraznějším poslancem byl v minulém týdnu Marek Benda. S doktorátem nedoktorátem z plzeňských práv nabyl i prořízlou pusu, kterou využil jak při debatě nad služebním zákonem, tak v diskusích o adopci dětí z dětských domovů homosexuálními páry. Občanský demokrat Benda perlí, kudy chodí. 

Když se Jiřímu Dienstbierovi z ČSSD vysmívá, že je „ministrem bez práce“, mnozí mu to ještě tolerují – člen vlády obtěžkaný legislativou a lidskými právy sice jede jako fretka, leč i někteří jeho kolegové mu vyčítají, že občas investuje energii do druhořadých problémů. 

Ovšem televizním bonmotem na adresu dětských domovů se Marek Benda opravdu vyznamenal: podle něj tam „žádné použitelné děti v reálu nejsou“. Myslel prý nepoužitelnost k adopci. Jenže první slovo platí, druhé leze z gatí. Příště než cokoli řekne, ať raději napočítá do desíti. 

Totéž platí o Bendově stranickém šéfovi Petru Fialovi, a to dokonce i v psané podobě. Citujme z jeho nedávného článku v deníku Právo: „Úředníci tu nejsou proto, aby byli chránení před zlými politiky. Jsou-li totiž dokonale chráněni před politiky, jsou také chráněni před občany. Jenomže smyslem státní správy naopak je služba občanům.“ Tolik pan Fiala.