V české ekonomice se kvůli koronaviru fatálně přestaly točit peníze; ruku v ruce s tím, jak vláda podstatnou část ekonomiky ze zdravotních důvodů zastavila. Proto hrozí hromadné krachy a vyhazovy. Nastává historicky mimořádný propad objemu výdajů a útrat. Vláda zastavila jak chod firem vysoce ziskových, tak těch mnohem méně výkonných. Při očistné krizi odcházejí z byznysu ty druhé. Nyní hrozí, že odejdou všechny. Sebelepší a sebeefektivněji hospodařící restaurace nebo průmyslový podnik nemohly s ničím takovým počítat. Nemohly se na to připravit. Neměly žádný varovný signál.

Krize, která není očistná, dlouhodobě napáchá škodu mnohem větší než její očistná varianta. Právě proto, že nelze počítat s příznivým efektem očisty ekonomiky. Je proto třeba, aby se peníze začaly zase rychle točit.

Když ekonomika stojí, umělé roztočení peněz může zajistit pouze stát. Je to ostatně ten samý stát, který ekonomiku zastavil. Stát jediný má páky na to, aby ekonomiku takto zastavil, a proto současně, když tak mimořádně učiní, i s tím vznikající odpovědnost, aby doplnil peníze, které kvůli zastavení přestanou obíhat. Peníze jsou krví každého hospodářství. Teď potřebuje transfúzi. Potřebuje tedy dva klíčové kroky.

Vicepremiér Karel Havlíček odhaduje, že manko způsobené zastavením ekonomiky bude v polovině letošního roku dosahovat zhruba 650 miliard. Pokud stát tyto peníze roztočí uměle, a manko tak zalátá na dluh, letošní veřejný dluh k HDP by měl při předpokládaném desetiprocentním reálném propadu ekonomiky stoupnout ze zhruba 31 na nějakých 49 procent. Pro srovnání, německý dluh byl před úderem koronaviru kolem 60 procent HDP, což je zároveň hodnota příslušného maastrichtského kritéria pro přijetí eura. Rakušané měli před úderem veřejný dluh k HDP 70 procent, Francouzi dokonce kolem sta procent HDP.