Zachumlaná v šále, nezvedla jsem cestou ze sobotního  koncertu hlavu. Ale jsem si jista, už je tady hvězdná konstelace zimní  oblohy. Jsem zvědavá, jaký bude  letos můj půlnoční Orion, jak se popasuje s přírůstky v korunách naší zahrady. Nespatřit Orion, nezačaly by Vánoce. 

Také ta hvězda. Uhnízdila se proti mému oknu z koupelny, našla si průzor mezi větvemi  staré jabloně a hledí, sem tam mrkne v rytmu holých haluzí. Se sprchovým koutem za zády zůstanu, ať se voda na mém těle třpytí co nejdéle. Až potom nakrájím jabka kosům. Nosím je z Tesca, neurodilo se. Víte, že granátové jablko nechtějí? Ani já už ne. Co s těmi zrníčky?

Nebeské úkazy jsou tak cizí, jako  katakomby v Palermu, potkáte-li se tam s Čechy, máte je za bratry. Tak jsem získala bratra teď v prosinci  v Moravii, když se nad obzor za okny našeho kupé  vyhouplo veliké ohnivé slunce. Pět minut před osmou. Známe se  tady ve vlaku sotva pár minut, ještě jsme nestačili promluvit slůvko a najednou jsme toho  namudrovali, kdy vychází, kde je ten bod, jak je to s obzorem… zmiňovala jsem Greenwisch, ten poledník osobně znám, ale brácha to nevzal. Aspoň jsem zmínila  úplňky na Vysočině. Jsou stejně velké a rudé jako východy na Polanecké nivě, když kolem supí vlak nach Wien.

Co příbuzenství jsem časem získala ve světě, který se mnohým odcizil. Kulhavý zvoník našeho kostela Komárek, boračisko, sedával na podezdívce plotu školy, právě ji zbourali, bude tam trávník bez omezení…Starý Tony z výminku u sedláka na kopci, jeho mužství položené na špinavých kalhotách v rozestlané posteli; spal a my, hejno rošťáků, jsme se k němu zlomyslně vplížili. Ne, tohle nemělo být. A stará želva, cikánka, o Štědrou večeři si koledovala písničkou před brankou. Někdo jen tak / čestně prosí / nekrade, dojídá zbytky světla… / Někdo se jen tak /  ušmajdá / zavěsí vánoční píseň / za prosík u domovních vrat / a není … Tak to mám  v básničce Smrt želvy. Zazpívala Pásli ovce Valaši jako od té doby nikdo. Po písničce se cikánka usadila s kapánkem hrachovky, s rybou a salátem u malého stolku v naší  kuchyni, až snědla, musela pryč. Potom teprv  jsme k večeři a k jesličkám zasedli my, nařídila maminka.