Jednoduchá! Tehdejší šéf operativního odboru, plukovník Jindřich Ká., vynesl seznam všech konspiračních bytů, jejich adresy, krycí adresy jejich „majitelů“ svému kontrolorovi z britské ambasády v Praze.

Výsledek? Kontrolor byl zřejmě potěšen, Jindřich odměněn (ne však po právu svébytného státu) a podřízení operativci obratem vyměnili síť konspiračních bytů za nové. Nějaká ta finanční ztráta, časová ztráta, práce navíc, ale to je v podstatě jen malá ilustrace podmínek reálné služby. Pravdou je, že tajná služba není tajná jen podle názvu. Tedy neměla by být. I přes tento prostý fakt se ovšem termín „TAJNÉ“ nesmí stát nástrojem, který úspěšně zakryje kdejaký nešvar, zločin, podraz, který ti, kteří v této výjimečné práci mají sloužit svému lidu a svému státu úspěšně páchají, naprosto bez postihu a vlastní odpovědnosti již dlouhá léta.

Není pravdou, že korupce je prapříčinou všech problému drolícího se českého státu. Není pravdou, že korupčníci dovedli tento stát ke krachu jeho politického a ekonomického systému. ZÁKLADNÍM PROBLÉMEM TOHOTO STÁTU JE TO, ŽE REÁLNÁ MOC NEJVYŠŠÍCH ÚŘEDNÍKŮ A GARNITURY VRCHOLNÝCH POLITIKŮ NENÍ ODVOZENA A ZÁVISLÁ OD OBČANŮ TÉTO ZEMĚ, ALE OD VLIVU CIZÍ MOCNOSTI NA POLITIKU A ŽIVOT TOHOTO STÁTU. Při uvědomění si tohoto prostého faktu pak už nepřekvapí, že v tomto státě žije konglomerát jedinců, kteří stojí i nad zákony, konkrétně trestním, tohoto státu, tedy jím reálně nepostižitelní.