Smutné, deprimující, veliká škoda, ale úžasný Hoferův výsledek, tak komentoval výsledek voleb Václav Klaus. Šanci na reparát bude mít strana Svobodných v rámci parlamentních voleb, které se uskuteční týden před těmi českými. Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že by se FPÖ mohla stát druhou nejsilnější stranou v zemi, a po deseti letech opět zasednout ve vládě. Václav Klaus jistě počítá s tím, že ve Svobodných po volbách najde spojence ve své rétorice nulové tolerance vůči uprchlíkům či kritice fungování institucí EU. Zde je na místě otázka, kdo vůbec jsou ti Svobodní, mající plnou důveru Václava Klause?

V knize „Stille Machtergreifung: Hofer, Strache und die Burschenschaften“ (česky: Tiché převzetí moci: Hofer, Strache a buršácké spolky) novinář Hans-Henning Scharsach líčí proměnu FPÖ v poslední dekádě pod vedením Heinze-Christiana Stracheho. Scharsach poukazuje především na rostoucí vliv buršáckých studentských spolků (německy: Burschenschaften) ve straně, které se netají velkoněmeckým, t.j. i revizionistickým smýšlením. Členy těchto spolků jsou mimo předsedy Stracheho i čtyři z pěti jeho zástupců, a to i výše zmíněný Norbert Hofer. Mezi třiatřiceti členy předsednictva strany pak najdeme „buršů“ dvacet. Je možná jen shodou náhod, že čelní představitelé FPÖ jako Strache, Haimbuchner a Graf pocházejí ze sudetoněmeckých rodin vyhnaných po druhé světové válce z Československa. Poslední dva jmenovaní jsou aktivně činní v rakouské odnoži „Witikobundu“, sudetoněmecké organizace založené ve SRN stoupenci Konrada Henleina. Tato nepokrytě požaduje vrácení konfiskovaného majetku sudetských Němců.