Jednak jsme mohli v přímém přenosu vidět, jak se vyhnout debatě. Nehodí-li se něco M. Kalouskovi do krámu, jako by to neexistovalo. Proč by argumentoval, když si vystačí s tím, že něco označí za lež, u něčeho řekne, že si každý může dohledat, že to je tak, jak říká on (s tím, že počítá s okolností, že nikdo z diváků si nic dohledávat nebude), jindy jako mantru opakuje, že „dábel je ukryt v detailu“, aby zpochybnil něco, čeho se sám stranil jako čert kříže.

A za druhé jsme byli v přímém přenosu svědky diskuse, kde alternativní názorový proud zkrátka chybí. Například ekonomka Ilona Švihlíková mohla ukázat, že jsou zde i jiné pohledy, než páně Kalouskův či páně Babišův.

Na jedné straně tak stanul sveřepý obhájce tvrdé asociální politiky, který kdyby společnost svými kroky stokrát zadlužil, bude tvrdit, jak byl zodpovědný a jak šetřil. Na straně druhé jsme pak mohli vidět muže, který využívá trendu, kdy sociální stát pohřbíváme den ode dne hloub a hloub, aby si zavázal lidi, kterým hrozí existenční problémy. Ví, že jim zajistí aspoň nějakou práci, aby mohli přežít – a byli vděčni, že mohou živořit – a ani je nenapadne žádat nějaké sociální vymoženosti. Hezky do pozoru – a držet ústa i krok.

Jedno se A. Babišovi musí nechat. Umí se rázně a argumentačně srozumitelně vymezit vůči těm krokům Nečasova kabinetu, kvůli nimž lidé zaplnili Václavské náměstí v dubnu 2012 a kvůli nimž se „tekutý hněv“ deprivovaných (jak by řekl V. Bělohradský) rozléval jako láva.

Co může Kalousek namítat, když mu je předhazováno, že špatně (nebyl to náhodou záměr?) vybíral daně, že čelil kritice EU, jak se v ČR hospodaří s jejími finančními prostředky či že měl pod svými křídly někoho, kdo cíleně rozvracel sociální systém země, aby si některé firmy mnuly ruce (které si již patrně nemne bývalý náměstek exministra Drábka, Šiška, který je zatím nepravomocně odsouzen na šest let odnětí svobody)? Věcného nic – jen může rozkřikovat, že je vše bohapustá lež, že on nic, on muzikant – a zodpovědný k tomu – a že jedině on byl ten pravý, který to myslel dobře a který byl úspěšný. Ono se říká, že opakování je matka moudrosti – jenže záleží na tom, nakolik pravdivá informace se opakuje.