Podle bruselských expertů je třeba investovat do plurality informací, protože „ruská propaganda vychovává generaci neschopnou poznat pravdu.“

Nemohu si pomoci, ale předpoklad, že více investovaných peněz pomůže pravdě, mi nějak nesedí. Spíše bych hledal paralelu mezi érou neporažených husitských vojsk, která i v menšině byla schopna porážet početnější nepřátelské armády sestavené ze žoldáků. Nemá cenu si nalhávat, že zde máme dvě protichůdné propagandy – tu západní i tu ruskou. Krom toho bychom ale neměli zapomínat na celou řadu lidí, kteří píší klidně zadarmo, jen aby poukázali na fakta – a nenechali se vtáhnout do válečného konfliktu. Ono je dobré se zaměřit také na to, co která propaganda sleduje. Zatímco ta kremelská usiluje o zlepšení renomé Ruska, ta západní stupňuje antiruské emoce.

Cílem médií přitom má být pokud možno objektivní informování o realitě, nikoli vykreslování černobílého obrazu světce a ďábla.

Nejhorší je zamlčení…

Wolfgang Bittner, novinář, kterého při nejhorší vůli za prokremelského posluhovače neoznačíme, poukazuje na fakt, že selhání Západu a lživé mediální kampaně jsou si vědomy i mnohé západní politické špičky. Například bývalý generál NATO, Harald Kujat, poznamenává: „Musíme se stavět opatrně nejen k tomu, co říká Rusko, ale i k tomu, co říká Ukrajina a, bohužel i k tomu, co říká Západ…“ (Bittner, s. 37).

Řada médií ovšem neškodí pouze dezinformacemi, ale zvláště tím, co zamlčuje. „Dokonce ani o zavraždění osmačtyřiceti proruských demonstrantů v Oděse, kde prozápadní nacionalisté zapálili Dům odborových svazů, se nezmínil ani jeden úvodník. Noviny informovaly o „protiteroristické operaci“ a „silných bojích s promoskevskými separatisty“ na Východní Ukrajině, ačkoliv v tomto okamžiku již každý věděl, že tam zuří občanská válka“. (Bittner, s. 27).