Bohužel jsme svědky doby, kdy můžeme mluvit o zjevném selhání takzvaných elit. Pokud lidé nemají, s kým se ztotožnit, koho brát jako svého, je to problém. Mnozí umělci, akademici, ale i studenti – o mainstreamových médiích ani nemluvě -- nevystupují jako následováníhodné vzory. Opakovaně se nechávají zneužívat k ideologickým kampaním. Stačí si vzpomenout na průběh výročí 17. listopadu v roce 2014. Zemanovi byly ukazovány rudé karty, hloučky v ulicích vyzývaly k jeho demisi.

„Naši akademici“ se semkli jako jeden muž – a obhajovali neobhajitelné – vrhání vajíček na Zemana: „Myslím, že drobná ostuda s potrefením německého prezidenta kouskem vajíčka zabránila ostudě převeliké, totiž že by světová veřejnost setrvávala v dojmu, že kremelský styl politiky pana Zemana má u nás všelidový souhlas,“ rozepsal se jeden signatářů petice proti Zemanovi, filosof Zdeněk Kratochvíl. Když se rektor University Karlovy, Tomáš Zima ozval, že demonstranti na Albertově zneuctili a pošlapali památku studentů, kteří stáli na Albertově v roce 39. a 89, byl akademickou sférou obrazně pozván na kobereček, aby jí vzápětí vyjádřil svou podporu, že v tom hlavním s ní souzní.

Dlouho to vypadalo, že házení vajec na hlavu státu posvětíme jako normu. Až pražský magistrát nařídil druhé městské části, aby házení vajec na prezidenta Miloše Zemana, k němuž došlo loni 17. listopadu, bylo posouzeno jako přestupek.

Zeman jako terč

Především politici TOP09 se argumentačně pohybují za čárou, když veřejnost přesvědčují o věcech, jež nemají reálnou oporu ve faktech a důkazech. Na základě dezinformací tak štvou lidi proti legitimní hlavě státu. Horší je to v situaci, kdy někteří z nich učí jako politologové, kteří by měli věci zkoumat, a ne k nim přistupovat ideologicky.

Není snad nikdo ze špiček TOP09, kdo by k prezidentovi Zemanovi nezařadil slůvko „zrada“. Naprosto nepodloženě, bez jediného důkazu.