Stát je - eufemisticky řečeno – ve značných ekonomických potížích, sociální úroveň obyvatelstva se rapidně zhoršuje, korupce vládních špiček bije do očí. Aby ukrajinští občané nesměřovali svůj vztek vůči Jaceňukově vládě a Porošenkovi, je jejich pozornost obracena k Rusku. To je prý ten nepřítel, který může za současný stav Ukrajiny – a proti němu je nutné bojovat. S vítězstvím pak údajně zmizí všechny problémy. Otázka pro všechny milovníky historických paralel zní: Kde jenom jsme toto již slyšeli?

Kde jsou dnes květnatá prohlášení evropských a amerických politiků, která opěvovala „prozápadní“ ukrajinskou vládu jako příslib demokracie a svobody? Nevidíme snad na Ukrajině v přímém přenosu utužování represivního systému, který opozici umlčuje, a to všemi prostředky? Nepoložíme si někdy otázku, zda čirou náhodou neneseme na tomto stavu Ukrajiny spoluzodpovědnost? Neděsí nás, že máme ve svém sousedství zbídačenou a válkou rozvrácenou zemi, která od nás nemůže očekávat nic než „vlídné“ slovo? Že jsme pomohli destabilizovat území, kde roste zášť a násilí?

Mezi ty, kdo by se podobnými otázkami znepokojovali, v žádném případě nepatří český ministr zahraničí Zaorálek. Nějaké ruské vojenské a civilní oběti ho v souvislosti se sedmdesátiletým výročím ukončení masakru, kterému říkáme civilizovaně druhá světová válka, evidentně nevzrušovaly. Zato, když se jedná o protiruské sankce, český ministr ožije a tváří se zásadově. Prý nemůže tolerovat anexi Krymu. Ani slůvkem se ale nezmíní o krvavém Majdanu a patrně protiústavním puči, které Ukrajinu destabilizovaly, a kdy hrozilo, že Krym pro své bojechtivé účely využije tehdy nevolená kyjevská vláda, která se rozhodla proti těm svým občanům, kteří se jí odmítli podrobit, použít zbraně.

V čem dnes (ne)máme jasno…

„Dnes už je jasné, že Rusko pokračuje v dodávkách těžkých zbraní svým stoupencům v Donbasu a tisíce ruských vojáků se nalézají nejen na hranicích, ale i pronikají na ukrajinské území. Všechny tyto věci nesvědčí o zmírnění konfliktu," nedá si pokoj Zaorálek a protiruské sankce by prodlužoval. Selhává tak lidsky i profesionálně. Lidsky proto, že jednoznačně rezignuje na plnění minských dohod. V takovém případě by totiž zejména musel mluvit o sankcích protikyjevských. O těch však z jeho úst nepadne ani slovo.

Ukrajinská armáda ani bojovníci "lidových republik" v Donbasu nedodrželi ustanovení minských dohod o odsunu těžké bojové techniky z linie fronty. Na tiskové konferenci v Kyjevě to ve středu řekl Alexander Hug, zástupce šéfa ukrajinské kontrolní mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Ukrajinská armáda přitom v době, kdy mají být minské dohody naplňovány, počítá během příštích pěti měsíců s výcvikem asi 60 tisíc vojáků. Zřejmě ani princezna Koloběžka by nesvedla současně „zodpovědně a vážně jednat o míru“ a současně se snažit o legalizaci zapojení cizinců v ukrajinské armádě. „Díky cizincům se sníží potřeba mobilizovat ukrajinské občany a omezí se i výdaje na vyplácení náhrad invalidům, rodinám pozůstalých a podobně," prohlásil autor předlohy zákona Dmytro Tymčuk.