Musíme si pomáhat…

Hovoří se sice o mezinárodní pomoci Řecku – ale je třeba si přiznat, že tato pomoc nemá nic společného s jeho občany. Ve všech pádech se skloňuje eufemistické spojení „úsporná opatření“. Toto spojení v sobě zahrnuje kroky jako zavedení vyšší spotřební daně, velmi citelný pokles mezd ve veřejném sektoru, výrazné snižování počtu státních zaměstnanců s tím, že se neřeší, kam s propuštěnými, redukce a slučování škol, privatizace strategických podniků či výrazné škrty ve zdravotnictví. Tyto kroky potom mají vést k „úvěrové pomoci Řecku“. Komu ale taková pomoc prospěje, když výše uvedené kroky zjevně poslouží jako bič na řeckou společnost, a k jejímu rozvoji nijak nepřispějí?

Demokracie po našem

Copak v Řecku neproběhly volby, kde vláda, která výše uvedené body plnila, dostala od voličů červenou? Zajímá to snad ty, kteří drží Řecko a jeho občany pod krkem? 
V přímém přenosu sledujeme, že když se někomu zvolená vláda nehodí, uplatní takové nástroje, aby ji ti, kteří ji volili „dobrovolně“ svrhli. Je nám vykládáno, že demokraticky zvolená vláda je „fuj“, že voliči se chovali „pošetile“ a „nezodpovědně“ a nedej bože, pokud se navíc aplikuje prvek přímé demokracie, referendum. Téměř dvě třetiny řeckých hlasujících občanů vyslovily nesouhlas s podmínkami, kterými „Tojka“ podmiňuje další investice. 

„Mezinárodní měnový fond zaznamenal nedělní referendum konané v Řecku," vzkázala jeho šéfka, Ch. Lagardeová. Výrok hodný Al Caponeho, když se mu někdo protivil. Mezinárodní měnový fond přece není od toho, aby referendum řeckým občanů zaznamenával – ale měl by ho především respektovat. Místo toho je řecké vládě a řeckým občanům vyhrožováno ve stylu: Přistupte na naše podmínky, jinak bude zle. Tímto přístupem ovšem popíráme demokratické volby, vůli občanů, kteří k těmto volbám přicházejí – nemluvě o výsměchu referendům. Otevřeně se mluví o tom, že řecká vláda bude vyměněna. Jinými slovy je nám naznačeno, že tolerována bude pouze taková vláda (a to kdekoli v Evropě), která půjde na ruku jistým kruhům. Že o nějaké hájení zájmů lidí v žádném případě nejde. Místo toho slyšíme, že: „Hledání optimálního řešení řecké dluhové krize bude pokračovat."

Je nad slunce jasné, co se myslí oním „optimálním řešením“. Rozhodně nepůjde o výraznější zdanění nadnárodních firem a vlivných finančních institucí. Ty se z kůže sdírat nenechají – nenechají se totiž aniž kosmeticky omezit. Ať krvácejí Řekové.

Netřeba tanků…