Koneckonců, výrobky nestačí jen vyrobit, musíte je nějak dostat k zákazníkům. A k výrobě téměř čehokoliv potřebujete dovézt do továren další suroviny a polotovary. Přestane-li něco v tomto řetězci fungovat, začnou se efekty projevovat napříč ekonomikou a doputují i do míst, kde byste je nečekali.

Příklad z osobní praxe: knihy píšu a vydávám čtvrtým rokem. Letos jsem ale poprvé narazil na situaci, kdy nebylo jisté, že na nové bude dost papíru (!) Nakonec tedy bylo, ale jiní autoři takové štěstí neměli a některé tituly před Vánocemi nevyjdou (ZDE).

Nečekaná situace v naší zemi, kterou ze třetiny pokrývají lesy (ZDE), a na našem kontinentě, kde je místy lesů ještě daleko více (ZDE), což?

„Zácpy“ na námořních trasách

Valná většina světového obchodu probíhá po moři a za pomoci standardních nákladních kontejnerů (ZDE), jejichž použití značně zjednodušuje nakládání a vykládání lodí. Potíže tedy můžou nastat buď v přístavech nebo v logistice oběhu kontejnerů, a za covidu nastalo oboje.

Čína, producent spousty laciného zboží, je poslední velkou zemí, snažící se o „zero covid“ strategii (ZDE), což znamená, že vyskytne-li se v nějakém pracovním týmu pozitivní jedinec, zavírají se celá pracoviště. V případě přístavů to znamená omezení jejich kapacity (ZDE). K uzavření přístavů mohou ale vést i problémy s počasím, třeba očekávaný tajfun (ZDE). Počasí, na rozdíl od covidu, zlobilo již dříve; kdyby šlo o jediný zdroj nepravidelností, systém by si s ním poradil. Ale připočte-li se do již poněkud narušených oběhových cyklů, vede k „zácpám“, které nyní před velkými přístavy vznikají. Aktuálně čeká před světovými přístavy celkem 584 lodí na vykládku (ZDE).