Soud tak potvrdil právo Bruselu vymáhat na členských zemích přijímání žadatelů o azyl na základě kvót. Evropská exekutiva nelenila a hned prohlásila, že je připravena zahájit během několika týdnů soudní řízení, které může skončit vysokými pokutami pro ČR, Polsko a Maďarsko, budou-li tyto země i nadále odmítat přijmout žadatele o azyl z Itálie a Řecka.

Nemohu se zbavit dojmu, že něco je zatraceně špatně.

Pravda, musím připustit, že určitou logiku to má: Mezinárodním smlouvám soudní rozhodnutí opravdu odpovídá. Jenomže neodpovídá duchu EU. Tedy alespoň to neodpovídá původním myšlenkám EU.

Dnešní EU už totiž není tou, do které jsme vstupovali. Její pravidla se změnila v průběhu hry. My jsme přeci nepřistupovali do EU, v níž je většina zemí nezdravě předlužena, kde se nedodržují maastrichtská kritéria či Pakt stability a růstu, kde si německá kancléřka zve imigranty a chce, aby je hostili jiní, kde už nefunguje a nemůže fungovat Schengenský prostor, protože hranici denně nelegálně překračují noví a noví imigranti.

Když to tak vezmu kolem a kolem, EU je vlastně velmi demokratickým spolkem: Evropská komise sestavila program na přerozdělení 120 000 imigrantů a tento program byl následně demokraticky schválen většinou členských států EU. Navzdory odporu některých postkomunistických zemí včetně ČR, které byly demokraticky přehlasovány. Je tu ale jeden háček. Připomíná to totiž hlasování deseti vlků a jednoho beránka o tom, co bude k večeři. Demokratické hlasování to je, v tomto smyslu má soud pravdu, správné ne. A beránek má morální právo takovou společnost opustit, protože život je víc než večeře.