Tou zbraní jsou takzvané „peníze shazované z vrtulníku“. Německo tehdy během 2. světové války přišlo s nápadem, že vytiskne mraky a mraky peněz. Přesněji řečeno padělaných britských liber. A ty rozpráší po území Spojeného království. Výsledek by byl děsivý. Bez jediného výstřelu by se britská ekonomiky velice rychle zhroutila. Mnoho peněz a málo zboží totiž může mít jen jediný důsledek: Hyperinflaci. A s tou mělo Německo z období po 1. světové válce hojné zkušenosti. Proto není divu, že právě ono mezi všemi ostatními zeměmi nejlépe chápalo, že vyvolání hyperinflace se může stát dokonalou zbraní. (Natištěné libry, které se už nestačily použít, pak Němci ukryli na dlouhá desetiletí na dně jezera Toplitzsee.)

Proč jen tak snadno pohrdáme historickou zkušeností?

Představa peněz obrazně řečeno „vysypaných z vrtulníku“ neunikla ani moderním ekonomům. Prvním z nich, kdo se takovou představou detailněji zaobíral, byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman. A tím se tenhle nápad navždy dostal do učebnic. Až na to… že pan Friedman si s myšlenkou vrtulníkových peněz pohrával zcela teoreticky; kdyby došlo na věc prakticky, nemám nejmenších pochyb, že by si tenhle energií sršící chlapík a zdatný ekonom zaklepal s úšklebkem na čelo a nápad odsoudil jako jednu z největších pitomostí, jaké kdy slyšel. Žel, leccos už hodnou chvíli nasvědčuje, že svět se zbláznil. Z původní německé tajné zbraně a ekonomické pitomosti se stává vážně míněný evropský záložní plán.

Všechno to má kořeny v obavách centrálních bankéřů z nízké míry inflace (případně až z deflace) a z nizoučkého hospodářského růstu ve většině evropských zemí. I zrodila se v průběhu pokrizových let po roce 2008 myšlenka, že – velmi zjednodušeně řečeno – nedostatečné utrácení spotřebitelů je příčinou deflace, která je zase (opět v kombinaci s nízkými útratami) příčinou nízkého hospodářského růstu. A že abychom se „měli lépe“, musíme spotřebitele přimět utrácet a zvýšit inflaci. A tak se neustále tlačí na větší a větší utrácení.