V zájmu ochrany občanů a firem je Finanční správa v daňových řízeních navíc vázána mlčenlivostí. Nemůže se proto hájit konkrétními argumenty a odkazovat na předložené důkazy. To, že se nemůžeme vyjádřit, je pak ve veřejném prostoru vnímáno jako vyhýbavost či nečitelnost a často dochází k mediálnímu zkreslení případu. Rovněž nejsou mnohdy správně interpretovány důvody případného zrušení rozhodnutí správce daně. Když je nakonec Finanční správa mlčenlivosti ze strany subjektu zbavena nebo když jsou konkrétní kauzy po letech často úspěšně pro Finanční správu ukončeny, nikoho už nezajímají její argumenty a už vůbec ne konečné výsledky konkrétních kauz.

Problematika podvodů na DPH prochází neustálým judikaturním vývojem, podle něhož se zpřesňuje i rozhodovací praxe Finanční správy. Dosud na mnohé otázky nebyl dán autoritativní názor soudu. Systém fungování Finanční správy však nově se objevující názory soudů respektuje a svoji činnost jim samozřejmě přizpůsobuje. Rozsudky, které soudy v současné době rozhodují se týkají starších kauz, u kterých správci daně postupovali podle starých metodik. V této souvislosti lze očekávat, že mohou být vydány další rozsudky s negativním výsledkem pro Finanční správu, neboť se budou týkat těchto starých postupů, o nichž již soudy rozhodly. Současné závěry soudů jsou však již v souladu s postupy Finanční správy.

Média často zcela opomíjí složitost kauz a možnost existence podvodu. Vůbec pak nezkoumají možnosti jejich řešení nebo pojmenování jejich skutečných původců. Neberou v potaz, že popis událostí může být a také často je účelově zkreslen. Navíc se zaměřují na minoritní skupinu těch rozhodnutí, u nichž soud neshledal důvodnost postupu Finanční správy, čímž tak nepopisují pravdivý obraz o činnosti jejích orgánů. Finanční správa se tak stává snadným mediálním terčem, ať již z důvodů zmíněné mlčenlivosti, kdy se nemůže plnohodnotně bránit, ale také díky zvýšenému zájmu veřejnosti o negativní „senzace“. Přitom Finanční správa řeší okolo tisíce sporů ročně a například u zajišťovacích příkazů má úspěšnost 75 %.

To, že soud rozhodl ve prospěch daňového subjektu, neznamená, že se tam nestal podvod a často ani, že dotyčná kauza je tímto rozsudkem definitivně skončena. Může to také znamenat, že došlo k procesnímu pochybení ze strany Finanční správy, například že soud nepovažuje za dostatečné provedené dokazování, nebo se změnila či rozvinula dosavadní judikatura soudů.

Zásadní otázkou však je, co je v zájmu občanů České republiky? Opravdu to má být přístup úřadů a orgánů činných v trestním řízení, kdy se nebudou snažit řešit těžké kauzy, aby se vyvarovaly tomu, že jim mohou soudy některá rozhodnutí zrušit. Protože k tomuto vede tento tendenční mediální tlak. Pokud ano, pak se ale pomyslná hranice takovýchto stěžejních kauz bude nadále posouvat ve prospěch toho, co se tyto orgány budou bát řešit, až nikdo nebude raději dělat nic. Takovýto trend pak nutně povede dříve nebo později ke zhroucení systému. Nebo má být veřejná kontrola vedena komplexně a má zkoumat, jak finálně sledované kauzy skončily, co je u nich podstatou a zda u nich existují skutečně pochybnosti ospravedlňující kroky kontrolních orgánů alespoň v obecné rovině – jinými slovy: „Měl kontrolní orgán důvod se tím zabývat?“.

Finanční správa si u lidí vede velmi dobře. Dokazuje to průzkum agentury STEM, podle kterého 71 % lidí hodnotí zkušenost s finančním úřadem v posledních pěti letech jako velmi dobrou nebo spíše dobrou. Jako velmi špatnou ji hodnotí pouhá 2 %. Finanční správa navíc připravuje další kroky, které zjednoduší komunikaci pro občany i firmy a zkvalitní tak své služby veřejnosti. Důkazem je připravovaný portál MOJE daně, neboli on-line finanční úřad, který z většiny daňových přiznání udělá záležitost na několik kliknutí nebo chystaný informační servis pro žáky, studenty, podnikatele a občany.