Aspoň se nám to teď tak jeví. Uprchlíci prchají a umírají, ale už ne tolik, aby si toho evropská média zásadně všímala. Syrská válka je krutá, ale trvá to už příliš dlouho, takže to unavuje a navíc tam Putin s Asadem hrají gorodky, což je temná ruská hra, kterou z Nerusů hraje právě jen Asad.

Satan Trump dosedl na trůn, ale k upřímnému zděšení svých nepřátel nezničil svět. Korejský Kim pořád jen máchá tlustou pěstičkou, ale svět taky nezničil. Válčí se v Jemenu, ale koho by to zvedlo ze židle. Leda básníka, který napsal: „Pušku v ruce, v duši křemen, s ohněm v srdci hájím Jemen.“

Obyčejně to bývá tak, že v letech, kdy se nic nestalo, zakládá se na roky, v nichž e něco stane, něco, co změní svět. Někdo by řekl: Vyvěrají potůčky, které zplodí záplavu, která smete civilizace. To by však byla tekutá fráze, byť pravdivá. Frází se děsím víc než potopy, řeknu to tedy jinak, po našem: Tichá voda břehy mele. A je to.

Nuže, co se zapíše do budoucnosti?