Vyvozovat nějaké závěry z výzkumů volebních preferencí stran je přetěžké. Jednak kvůli poměrně ledabylému sběru dat (tedy krom závěrečných průzkumů před volbami) a poměrně velké statistické chybě. To se týká zejména stran kolem pěti procent, jichž je dnes jako máku. Kdo má čtyři, může mít sedm a naopak.

S průzkumy důvěryhodnosti je to ještě několikrát vachrlatější. Důvěryhodný, nedůvěryhodný, co je to vlastně za otázku? Kdo je to důvěryhodný člověk? A možná je nejdůvěryhodnější Franta z paneláku naproti, ale já ho znám jen od vidění, tak si nevzpomenu.

Proč se tedy touto pěnou dní v našem seriózním listu zabýváme?

Může za to Tomio Okamura.

V případě Stropnického a Babiše totiž nic nepřekvapuje. Stropnický je hezký, známý, dobře mluví, dobře se tváří a jako ministr se nenamočil do žádného skandálu, pokud za skandál nepočítáme jeho syna Matěje.