Paní předsedkyně, poslanci a poslankyně, drazí přátelé.

Nejprve se představím, jsem biolog působící na Jihočeské universitě a současně představitel iniciativy Islám v České republice nechceme, či Blok proti islámu, chcete-li.

Říkává se, že opakovaný vtip není vtipem. Vzpomněl jsem si na to rčení, protože je tomu zhruba rok, co jsme se zde sešli – tedy ne zde, ale v mnohem menším sále a s mnohem menším počtem hostů z řad veřejnosti – při petičním slyšení nad petici „proti rozšíření práv muslimských obcí“, kterou pořádala naše iniciativa a která za 3 zhruba měsíce sesbírala 25 000 podpisů. Ta petice byla mimořádně úspěšná, přispěla nemalou měrou k pozastavení registrace onoho spolku a současně značně posílila kredit naší iniciativy. Opakovaný vtip není vtipem, ale to, proč jsme se zde dnes sešli, není vtip. Zastupuji zde přes 145 505 petentů, kteří se podepsali pod petici, žádající vládu, parlament a obecně politickou třídu, aby nepřijala Evropskou komisí, či Bruselem, chcete-li, prosazované kvóty o distribuci uprchlíků ze současní imigrační krize do málo zasažených zemí EU. Na výzvu paní předsedkyně nyní přečtu text petice.

"My, občané České republiky svým podpisem petice stvrzujeme, že žádáme vládu této země, aby rázně odmítla veškeré návrhy Evropské komise a Evropského parlamentu na zavádění povinných kvót pro uprchlíky. Jsme přesvědčeni, že udělování azylu by mělo zůstat čistě v kompetenci národních států. Souhlasíme s tím, aby naši humanitární pracovníci v přiměřené míře pomáhali přímo na území daných států, tak jak to běžně dělají v případě různých živelných katastrof. V hromadném přijímání kulturně velmi odlišných, zejména muslimských imigrantů, ale spatřujeme obrovské bezpečnostní a ekonomické riziko pro naši zemi i její demokratické zřízení. V případě, že Evropská komise bude přes odpor ČR vynucovat, legislativně či jakýmkoliv jiným způsobem, umísťování imigrantů (uprchlíků) v ČR, žádáme Vládu ČR a Parlament ČR, aby iniciovaly kroky k vypsání národního referenda v této otázce."

Nyní bych zde mohl dlouze vyjmenovávat rizika, která se k uprchlickým kvótám, či obecně k evropské politice „otevřených hranic“ pro neevropské migranty váží. Ušetřím Vás toho, protože debata víří republikou už několik týdnů a prakticky vše bylo řečeno, a to jak ze strany těch 90 procent národa, které kvóty a otevřené hranice odmítají, tak ze strany té nepatrné menšiny falešně tolerantních příznivců kvót. Zmíním jen heslovitě rizika ekonomická – obrovská nezaměstnanost v Evropě, zadluženost EU, nemožnost se o ty lidi postarat; rizika zdravotní; rizika organizační – ty obrovské počty nemůže nikdo zvládnout a v neposlední řadě rizika demografická. Všichni víme, že přinejmenším takzvaný africký či subsaharský proud je tvořen z drtivé většiny mladými muži bez žen. Každou společnost by rozbil náhlý příval velkého množství mladých mužů bez žen, vůbec by to nemuseli být kluci ze subsaharské Afriky, srovnatelnou paseku by udělal třeba příliv evropských studentů někde na Filipínách a zastírat si to je pokrytecké.