Přesto se zdá samozřejmé, že případy dvou obžalovaných s téměř shodným proviněním a doprovodnými okolnostmi činu, souzených stejným soudcem, by měly ze soukolí justiční mašinerie vypadnout s přibližně stejným trestem.

V příběhu, o němž budu vyprávět, je ale mezi uloženými tresty značný rozdíl, ač skutkové děje se jeden druhému podobají, jako by byly „psány přes kopírák“.

V obou případech na počátku všeho bylo opilecké jednání  pozdějších odsouzených, za které se jim dostalo brutální odvety. Oba byli napadeni rozhněvanými protějšky: Milana skosila rána teleskopickým obuškem do hlavy, Jiřího dobře mířená rána pěstí do obličeje s vyražením dvou zubů, navíc jej kousl protivníkův pes. Oba se ocitli na zemi, zpanikařili, báli se o život. Milanovi se podařilo vstát a ve snaze znemožnit další údery obuškem se vrhl útočníkovi na tělo. Bohužel si vzpomněl, že má v kapse nůž… Protivník skonal v sanitce.  Jiří zůstal ležet vystaven kopancům a obtěžován psem. Bohužel si vzpomněl, že má v ledvince legálně drženou pistoli… Protivník skonal na místě, pes v boudě.

Oba muži byli odsouzeni za vraždu k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. S rozsudky se nespokojili a oba se rozhodli  podat ústavní stížnost. Podle zákona ji musí podat advokát.

Milanův advokát propásl procesní lhůtu, takže Ústavní soud odmítl stížnost projednat jako opožděně podanou. Milan je bezmocný a nezbývá mu než se smířit  s desetiletým trestem.  Jiřího advokát vypracoval skvělou ústavní stížnost a podal ji ve lhůtě. Ústavní soud zrušil rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu k novému posouzení. Výsledkem byla změna právní kvalifikace ze zločinu vraždy na zločin zabití (dostal se do našeho trestního práva s novým trestním zákoníkem č.40/2009 Sb., platným od 1. ledna 2010) a snížení trestu na šest let. Zlepšení osudu proti Milanovu je o to výraznější, že odsouzený za prosté zabití může žádat o podmíněné propuštění již po odpykání jedné poloviny trestu, zatímco při kvalifikaci vraždy až po dvou třetinách.