Představa, že někde jsou peníze, o kterých se nevědělo, které stát nevydělal,  a stačí jen natáhnout ruku, aby obohatily chudou státní kasu, pokouší kdekoho již čtyři roky.

Vidina prochází vývojem. Na začátku v r. 2010 to vypadalo tak, že peníze leží na ulici, jen je zvednout. Švýcarské úřady nám je téměř vnucovaly a marně čekaly na odpověď. Mělo stačit, aby se Česká republika přihlásila o postavení poškozené v adhesním řízení k procesu v Bellinzoně a úspěch měl být zaručen.

Jenže tehdejší ministři spravedlnosti a financí, Jiří Pospíšil a Miroslav Kalousek, se nedokázali dohodnout, komu přísluší povinnost přihlášení, a z jakého důvodu a o kolik peněz by se Česká republika přihlásit měla. Problém řešili tak dlouho, až vypršela procesní lhůta. Připravili stát nejen o možnost ucházet se o peníze, ale i o procesní práva poškozených, jako je právo nahlížení do spisu a předkládání procesních návrhů.