„Změna“ se stala první hodnotou a zároveň vynikajícím marketingovým nástrojem v politice logicky už po listopadu ´89. Starý režim byl většinově definován jako větší či menší zlo a tedy „Dobro“ bylo vymezeno jako to, co je co nejdál od něj. Psali jsme o tom v posledním čísle Literárek: Polistopadová politika se často vymezovala v napětí „buď-anebo“ - buď návrat zpět nebo pokrok, zlo nebo dobro, my nebo oni...

„Změna“ v tomto pojetí byla sice nezpochybnitelnou hodnotou, ale utržila první vážné šrámy. Někdo by snad dokonce mohl zapochybovat o tom, zda ještě stále zůstala sama sebou. Byla totiž jen jediná možná. Nebyla otevřenou možností budoucnosti, ale vcelku jasně nadefinovaným postupem. Navíc mnohdy nadefinovaným negativně. Vítězná změna „od“ se rychle vyprazdňovala, jakoby nebylo důležité k čemu se směřuje. Hodnotou byla prostě Změna. Tato Změna.

V lecčems to nedopadlo příliš dobře. Ne, vůbec netvrdím, že minulý režim byl lepší a že polistopadový vývoj je v principu špatný, či nenapravitelně špatný... Ale: V lecčems to prostě nedopadlo dobře. A po zhruba dvaceti letech od listopadu ´89 jsme se dostali do situace, kdy se nejúčinnějším marketingovým nástrojem v politice opět stala Změna.