Zatímco se světoví politici a jim přizvukující média navzájem přesvědčují o historickém významu rámcové dohody s Íránem ohledně jeho jaderného programu, vyhlídky na mír v regionu (a tedy i v celém světě) jsou možná ještě horší, než předtím. Navzdory tomu, že Írán svolil k přijetí tvrdých opatření, jež vůči žádnému jinému signatáři smlouvy o nešíření jaderných zbraní uplatňovány nejsou.

Vstoupí-li tato pro Írán ponižující a diskriminující dohoda, o jejíchž detailech se ještě bude tvrdě vyjednávat, 30. června v platnost, bude snad již každému zřejmé, že tato země o výrobu jaderných zbraní neusiluje. A právě takovému vyústění deset let trvajících jednání chtějí architekti stále více pravděpodobné globalistické války za naše zotročení za každou cenu zabránit.

Chiméra perské jaderné hlavice

Není nijak překvapivé, že do čela odpůrců smlouvy s Íránem se postavil staronový premiér židovského státu Benjamin Netanjahu, jenž proti smíru s Íránem před pár týdny pronesl goebbelsovsky propracovanou filipiku na Izraelem okupovaném území zvaném americký Kongres. Je dost možné, že i toto jeho předvolební divadlo přispělo k tomu, že je to právě on, kdo nadále kormidluje režim, za jehož zájmy umírají pod praporem „války proti teroru“ statisíce lidí.

Ve skutečnosti se ve sporu o íránský jaderný program o nukleární zbraně nejednalo a ani dnes nejedná. A i kdyby na jejich výrobě začal Írán pracovat, stěží by je někdy mohl proti Izraeli použít. Nejen tamní ajatolláhové totiž vědí, že jestli je v regionu někdo i po jaderné stránce po zuby ozbrojen, tak je to právě Izrael. Pochopitelně v rozporu s mezinárodním právem, neboť vyzbrojení židovského státu jadernými hlavicemi probíhalo v utajení. Proto také není Izrael, na rozdíl od Íránu, signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a jeho jaderný program nikdy nepodléhal mezinárodním právem vyžadovaným inspekcím.

O pravých úmyslech válečně naladěného izraelského premiéra svědčí jeho rozhovor, poskytnutý v neděli televizní stanici CNN. Vyslovil v něm obavu, že v případě podepsání dohody dojde ke zrušení sankcí, z čehož bude Írán profitovat. "Bibi" Netanjahu prostě nechce dopustit, aby se Peršanům podařilo vytvořit podmínky pro vznik střední třídy a na její práci navazující hospodářský a sociální rozkvět země. Izrael si naopak přeje, aby všechny okolní státy zůstaly hospodářsky zaostalé - či ještě lépe v trvalém rozvratu - a neohrožovaly tak jeho postavení hegemona. I proto podporují, poslední dobou i otevřeně (viz organizovaná léčba syrských protiassadovských bojovníků v izraelských nemocnicích), všechny konflikty, jež vedou k destabilizaci Blízkého a Středního východu. Zdárně jim v tom sekundují sunnitské státy Perského zálivu, jež spolu s USA a Izraelem zplodily a z taktických důvodů udržují při životě nejen Al Kajdu, ale i všechny její franšízy, Islámský stát nevyjímaje.