Stojíme dnes na nebezpečné křižovatce. Chybná mezinárodně politická kalkulace by mohla vést k nepředstavitelné tragédii. A jak v téhle situaci nevzpomenou na krizi podobnou - kubánskou raketovou krizi z října 1962?

Co ji odlišuje od krize dnešní? Tehdejší světoví vůdci na obou stranách, jmenovitě John Kennedy a N.S. Chruščov, si dobře uvědomovali nebezpečí nukleárního vyhlazení lidstva. Avšak na rozdíl od nich není prezident Trump o všech nebezpečích nukleární války zřejmě dobře informován, jak vyplývá z těchto jeho slov: „Nebudeme mít jinou možnost, než Severní Koreu zničit,“ prohlásil totiž Trump a obvinil Kim-Čong-una, že je „raketovým mužem“ na „sebevražedné misi“.

V září provedla Severní Korea svoji zatím největší nukleární zkoušku - thermonukleární výbuch o síle od 150 do 250 kilotun. A v reakci na to přidaly Rusko i Čína své hlasy na podporu dalších sankcí proti Severní Koreji. A čínská centrální banka instruovala všechny čínské banky, aby své finanční služby pro Severní Koreu pozastavily.

HISTORIE „OHNĚ A ZBĚSILOSTI“

Už od počátků Korejské války (1950-53), byl prezident Harry Truman pevným obhájcem „Ohně a zběsilosti“, a to jak proli lidu Severní Koreje, tak i proti lidu Koreje jižní. Generál MacArthur, který osobně krutosti proti Korejcům nařizoval, „mluvil v americkém Kogresu o lidském utrpení tak strašném, že jej prý přinutilo zvracet.“

„Nikdy předtím jsem takovou devastaci neviděl“ řekl generál členům výboru armádních služeb a mezinárodních vztahů. Stalo se tak v květnu 1951, kdy Korejská válka netrvala ani celý rok, a ztráty na straně korejských civilistů odhadoval generál na jeden milion životů.