Turecký premiér s hezkou českou přezdívkou Davajkudlu přišel s „řešením“, které Angela Merkel uvítala jako spásu: jeden za jednoho. Turci vezmou všechny uprchlíky, Evropa pak za každého z nich Syřany, kteří budou splňovat podmínky pro udělení azylu. Splnění těch podmínek mají samozřejmě posuzovat Turci – pro které jsou ovšem evropské směrnice týkající se azylové politiky absolutně nezávazné.

Davajkudlu se musel šklebit celou zpáteční cestu z Bruselu do Ankary. Tlupu „lídrů“ vedenou bývalou ideologickou tajemnicí Freie Deutsche Jugend a „nejmocnější ženou světa“ postavil před geniální řešení, za které má z peněz evropských daňových poplatníků zaplatit šest miliard euro, nadto Davajkudlovým spoluobčanům doširoka otevřít dveře do Evropy bezvízovým stykem a jako bonbónek urychlit přijetí této země svrchovaných demokratů do evropského klubu.

Sultán Erdogan mezitím nerušeně utahuje šrouby a Atatürkův sekulární stát za nesmělého reptání evropských pantátů mění v diktaturu, která je přinejmenším vůči milionům Kurdů krutě krvavá. Spolu se spřátelenými Saúdy podporuje Daeš, na hranicích se Sýrií chřestí zbraněmi a pro uprchlíky plánuje vybudovat na území suverénní Sýrie – nikoliv však s jejím souhlasem – megaměsto, které by se nejlépe mohlo jmenovat Trojský Kůň.