Volby a kachní stehno

V roce 2006 jsem po oznámení prvních odhadů vložil do trouby kachní stehno a vyčerpán ulehl na gauč. Duševní námaha věnovaná soutěžení politických sil udělala své a probudilo mě až houkání sirén hasičských vozů.

Stehno se připálilo, dým pronikl na chodbu a starostlivé sousedky zavolali hasiče. Stačil jsem sejít dolů, hasiče přivítat, ujistit je, že jde jen o spálené kachní stehno a že nahoru ani nemusí chodit.

Ne, ne, předmět doličný musím vidět, prohlásil hasič velitel. Když jsem mu ukázal kus uhle, na který se stehno scvrklo, uspokojen odešel. Předtím jsem mu vysvětlil, co spánku předcházelo. Hasič mávl rukou: „Chleba levnější nebude“.

Výjezd mně nebyl naúčtován; jestli bylo za polehčující okolnost považováno, že spálení stehna způsobila vyčerpanost z volebního zápasu, jsem se nedozvěděl. Byl jsem si vědom toho, že podruhé by to nemuselo dopadnout takovým happy endem.

Zdrženlivým pozorovatelem

Z toho vyplynula zásada – pozorovat volební dění z určité „distance“. To se snadno řekne, ale hůř udělá!