V každém případě je to čas problémů, čas beznaděje, kdy by bylo důležité, aby symbol stojící v čele země, což u nás prezident nepochybně je, dával najevo, že je na svém místě a prožívá s námi naše trable, povzbuzuje nás v našich postojích a dává tak najevo, že je silný a podporuje sílu v nás. Jenže takového prezidenta nemáme. O zhrouceném poustevníkovi ukrytém v Lánské jeskyni, obklopeným lidmi zbohatlými na kšeftech s Ruskem, nevíme nic. Možná, že už odešel k nějakému Bohu nebo spíše se o něho rvou čerti a v Lánech sedí na trůně vycpanina. Ať je to tak nebo tak, je to úplně jedno, poněvadž je-li prezident živý nebo vycpaný, funguje stejně, tzn. nefunguje.