Někteří obvodní lékaři se covidových pacientů bojí, bojí se vlastně všech pacientů, co kdyby náhodou přicházeli s covidem, a tak léčí po telefonu, z okna nebo přes celou ordinaci. Covidoví pacienti, kteří neleží v nemocnicích, nedostávají dostatečnou léčbu, většinou žádnou, jen spousty rad, které nevedou k ničemu.

Lékař, který nevyšetří pacienta, neví, co mu vlastně je. Všechno se pokrývá zaklínadlem covid. Lidé neumírají na covid, ale s covidem, poněvadž se čím dál víc projevuje zanedbaná péče, která pacienta oslabí tak, že se tělo přestává bránit. Drobné i vážné choroby se přestaly léčit.

Mohu uvést vlastní příklad. Léčím se v IKEM se srdeční chorobou a chodil jsem na pravidelné prohlídky a byly mně pravidelně předepisovány léky. IKEM mě vždy písemně nebo telefonicky zval. Teď ticho po pěšině. Ještěže můj obvodní lékař patří mezi ty odpovědnější a aktivnější.

Tím, že zanedbáváme léčení ostatních necovidových chorob, že jsme neustále masírováni deprimujícími informacemi z médií, uváděni do zmatku chaotickými vládními nařízeními, jsme natolik oslabeni, že nás porazí i covidový invalida, natož zdravý coviďák.

Lidé potřebují k životu naději, ne zákazy a nařízení. Proč už není čas defenestrací? Rád bych se připojil.