"Viděl jsem velekněze, který s patnácti miliony schoval celého pána boha ve svém těhotném břichu; viděl jsem vůdce národa, který se dal koupit za soudek špiritusu; viděl jsem nejvyššího sudího, který za pět pokojů s celým zařízením provedl právní důkaz, že loupež je nejpočestnějším řemeslem na světě; viděl jsem policejní aparát dělat hlídacího psa plné kapse, na kolenou před zlatým teletem vlastnictví; viděl jsem žurnalistickou státotvornost, jak rostla z přetučnělých srdcí a dobře podmazaných násadek; nuže, občané, viděl jsem právě dost, abych vám mohl prohlásit, že církev, která má takové služebníky boží, národ, který má takové vůdce, a stát, který má takové úředníky, jsou dohromady i každý zvlášť Augiášův chlév," řekl Matěj Poctivý 22. února 1922 v naší "Zlaté kapličce" a byl ihned a bez milosti zakázán.

Národ sobě však postavil divadlo, aby viděl a slyšel pravdu o parlamentní demokracii a tržním hospodářství! Uvidí a uslyší ji pomalu po sto letech? To záleží nejen na staronovém vedení této prý kulturní instituce. Ladislav Klíma i národ Jana Husa a Jana Žižky by si to zasloužil. Nebo ne?