Když se 11. 3. 2020 spustila distanční výuka ve školách, téměř okamžitě přišla televize s projektem „Učí telka“. Je náhoda, že byl tak rychle vymyšlen a spuštěn takový program? Tento projekt běžel pro základní školy paralelně s distanční výukou. Hned mě jako učitele napadlo, že by to mohla být nebezpečná konkurence.

Digitalizace byla naplánována v roce 2010

Jakoby náhodou se také vyrojily různé, řekněme zájmové skupiny, které nabízely webináře pro přípravu učitelů na online výuku. Že bychom měli tak pružné podnikavce, kteří se tak rychle chytili příležitosti? Někteří učitelé se sami nadšeně vrhali do online vyučování, někteří k tomu byli nuceni. Jaksi se ten školní rok 2019/2020 doklopýtal do konce června a všichni byli rádi, že to skončilo. Média se ale nevzdala krásného tématu digitalizace školství. Dokonce i o prázdninách toto téma zaměstnávalo mnoho odborníků i učitelů, těch nadšených učitelů pro digitalizaci. Mohli jsme se dozvědět, že „digitalizace byla naplánována už v roce 2010, ovšem brzdili ji učitelé – dinosauři, kteří nejsou technicky zdatní a pořád trvali na výuce s knihou a tabulí. Nyní, díky koronaviru, můžeme konečně zažít to blaho v podobě technologií, které jsou vsunuty mezi učitele a žáky! Mluvčí pevně doufali, že žáci budou na podzim vyžadovat tyto technologie ve své výuce.“

Ne jestli, ale kdy

Parlament nám o prázdninách odhlasoval distanční výuku jako rovnocennou formu vyučování. Nebylo tedy otázkou jestli, ale kdy naši soudruzi ve vládě odstartují druhou vlnu distanční výuky ve školách. Učitelé se hned po prázdninách začali na tuto variantu připravovat. Nastavovaly se programy, probíhalo školení a praktické zkoušky online výuky učitelů i žáků v hodinách IT. Sbíraly se kontakty na žáky i rodiče, kdyby byly technické problémy. Dne 5. října byla druhá vlna spuštěna na středních školách, prý na 14 dní. Tentokrát mezi žáky nepanovalo takové nadšení jako na jaře a žáci starších ročníků mi v pátek s určitou skepsí popřáli krásné Vánoce a šťastný nový rok.