Východní Jeruzalém se dostal pod jordánskou kontrolu po skončení izraelsko-arabské války v roce 1948, která propukla po vyhlášení státu Izrael. Ten po skončení tzv. Šestidenní války v roce 1967 okupoval i tuto část města. V roce 1980 Izrael prohlásil Jeruzalém za své hlavní město a v jeho západní část se nachází sídlo premiéra, prezidenta, parlamentu (Kneset) a všechna ministerstva.
Rezoluce Rady bezpečnosti č.478 z 20. srpna 1980 označila izraelský Jeruzalémský zákon za porušení mezinárodního práva. Rada bezpečnosti tento zákon neuznává a vyzývá členské státy, aby rozhodnutí Rady akceptovaly. Rezoluce dále vyzývá členské státy, aby z Jeruzaléma stáhly své diplomatické mise. Rezoluce byla schválena 14 hlasy, nikdo nehlasoval proti. Spojené státy se zdržely hlasování.
Jeruzalém se stal obětí mladých saudských princů
Pochopitelně, že událost se dočkala velkého pnutí v muslimském světě a hledají se důvody, proč právě nyní k tomuto USA přikročily, když s rozhodnutím, ke kterému došlo v roce 1995, celá léta otálely. Zajímavý názor projevil Ibrahim Karagül, šéfredaktor tureckého listu Yeni Safak, když obvinil mladou generaci arabských vůdců, kteří se podle něj měli domluvit s americkým prezidentem a přistoupili na americký požadavek, aby se Jeruzalém stal hlavním městem Izraele a americké velvyslanectví se přestěhovalo z Tel Avivu do Jeruzalému. V turecké televizi TV Net prohlásil: „Mladší generace arabských lídrů přistoupila na domluvu s USA a Izraelem výměnou za příslib stability svých režimů a své vládnoucí pozice.“ V tomto rozhovoru načrtl plán Západu, kde se počítá s agresivní politikou počínaje Severní Afrikou a konče Pákistánem. Tvrdil, že tyto plány jsou velice dobře připravené a že by si Turecko mělo dát velký pozor.
Arabskou vinu za toto rozhodnutí vidí zřejmě rovněž server Al-Džazíra, když o tomto píše v článku „Social media reaction: Arabs helpless and hopeless“ a cituje palestinského básníka Mourida Barghoutiho: „Ztratili jsme Jeruzalém od chvíle, kdy Sadat navštívil Oslo a přitom všichni tancovali.“ Má tím na mysli známou dohodu egyptského prezidenta Anwára Sadata v Oslu (Izraelsko-palestinská - prozatímní dohoda o západním břehu Jordánu a pásmu Gaza z října roku 1991 viz ).
Je zde další názor. Abdullah Hamidaddin, antropolog, žijící ve Spojených arabských emirátech, který píše v narážce na umírněné Araby: „Trump zasadil Arabům a muslimům ránu do vazu a požaduje od nich, aby to s naprostým klidem přijali. Odhodil Rezoluci č.242 do koše a nadále tvrdí, že USA pokračují v mírovém procesu. Spoléhá se na to, že umírnění Arabové odvedou za něj svůj díl práce. Tvrdí, že Izrael je největší demokracií, když provádí politiku apartheidu a porušuje lidská práva.“
Na sociálních sítích to vře
Sociální sítě Arabů a muslimů jsou plné názorů a opět i zde najdeme útoky do vlastních řad. Jeden z nich označený jako @KoshurSeh z Kašmíru: „Pozorujete muslimy v barech, kde kouří vodní dýmku a posloucháte, jak zpívají o Palestině. Jsou obvázáni šátky a šálami kolem čerstvě oholené tváře, pozorujete ženy vykřikující slogany, zpívají a lomí rukama. Myslíte, že se takto Palestina stane svobodnou? #Zachraňte Al-Quds (arabsky Jeruzalém) # Svobodu Palestině.”
Takových podobných vzkazů na twitteru je spousta, jako například další od Abdula Hamida Faruki?ho z velké Británie, který vzkazuje: „ Izrael sedmdesát let utlačuje Palestinu, zatímco arabští vůdcové mlčí.“
Server Al-Džazíra cituje mimo jiné také novináře Saleh al-Fahida, který se opřel do palestinských řad: „Palestinci se neztotožňují s bojem a hnutím. Místo toho se staví po bok svých nepřátel, neboť jednoduše bojovníků mají plné zuby. Přesto vám budou tvrdit, abyste se boje účastnili.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
