Francie má po prezidentských volbách, jejichž výsledek byl především v Evropě očekáván s velkou netrpělivostí. Zastáncům EU spadl kámen ze srdce. Nyní ale nastává druhé očekávání, a to Francouzů samotných čekajících na změnu. Zaručí jim změnu Emmanuel Macron?

Zajímavý a rozporuplný pohled na Macrona má v komentáři britského Guardianu ekonom Janis Varufakis, který se v roce 2015 stal za hnutí SYRIZA ministrem financí ve vládě Alexise Tsiprase a snažil se o restrukturalizaci řeckého státního dluhu. Řecký ekonom nás svoji polemikou s Macronem seznamuje s názory nového francouzského prezidenta.

Varufakis si nejprve všímá francouzské levice a říká, že není těžké vžít se do jejího pocitu za situace, kdy liberální establishment dostal na frak s nástupem Le Penové a dodává: „Teď se levičáci chytili Macrona a přitom se bouří proti bypass důsledkům nepromyšlených ekonomických plánů a také proti autoritativním způsobům Le Penové, Donalda Trumpa, UKIPu a jim podobným. Přitom francouzská levice (myslí tím francouzské socialisty) v roce 2015 vedla nenávistnou a lživou kampaň proti demokraticky vybrané řecké vládě, které jsem byl členem. Levice by neměla zapomínat na tuto smutnou situaci. Přitom její rozhodnutí udržet si odstup od Macrona a Le Penové je dost na pováženou. Imperativem ale je postavit se proti rasismu než zuřit nad neoliberalistickými opatřeními.“

Nad schizofrenní politikou francouzských socialistů Varufakis skutečně vzkypěl: „Vzpomínám si na setkání s ministrem financí Michelem Sapinem. Když jsme byli o samotě, byl vtipný a přátelský, ale na tiskovce změnil tón, byl chladný a stal se z něj tvrdý zastánce spořivé politiky německého ministra Wolfganga Schäubleho. Když jsme vycházeli ze sálu, opět změnil tón a zase byl přátelský.“

Když kriticky mluví o francouzských socialistech, schytal to i německý bývalý předseda SPD Sigmar Gabriel (nyní ministr zahraničí): „Sapin s Gabrielem napomohli tomu, aby nejhorší a nejagresivnější způsoby byly použity proti řecké vládě.“