Zpráva: V neděli 5.ledna se podle agenturních zpráv účastnilo rumunských demonstrací kolem půl milionu lidí a z toho v Bukurešti 200 tisíc. Demonstrace nepřestávají a na včerejší (7.2.) demonstraci v centru hlavního města přišlo 2500 lidí. Očekává se, že se opět o víkendu počet demonstrujících rozroste. Demonstrující hodlají ve svých akcích pokračovat, dokud vláda nepodá demisi.

Film a mohutné náruživé demonstrace poslední dobou Rumunsko proslavují, a navíc jsou to určité spojité nádoby. Naznačuje to stať o „Legračním naturalismu v nové rumunské vlně“, kde je perfektně popisováno, co ovlivnilo rumunské režiséry: „V Rumunsku byl společenský a politický život ovlivněn postkomunistickými levicovými vládami, ultra-nacionalistickou demagogií, četnými etnickými konflikty s maďarskou menšinou a konfliktní zahraniční politikou balancující v prosazování zájmů EU a USA na jedné straně a na straně druhé Ruska. Ekonomická situace je nestabilní. Privatizace státního majetku dopomohla bývalým komunistickým vůdcům k tomu, aby se stali horní ekonomickou třídou. Trh se otevřel a globální kapitál umožnil mezinárodním koncernům skupovat a pak v rámci globální efektivity popořadě zavírat továrny. To způsobilo masivní nezaměstnanost v zemi, kde tento jev dosud nebyl poznán. Navíc, Rumunsko je nejzkorumpovanější zemí EU, což v této zemi historicky existovalo ve formě prodloužené ruky byrokracie. Sociální, politická, ekonomická a byrokratická omezení tak oslabila životy milionů lidí, a dokonce i horní bohaté třídy. Ta se cítí omezena různými nedostatky, jako jsou nekvalitní infrastruktura nebo složitá byrokracie a další. Tak to aspoň vidí tvůrci – režiséři a dokážou tuto realitu s jistotou sobě vlastní popisovat. Jednou z hlavních charakteristik nové rumunské vlny je objektivita nazírání, pesimismus, dvojsmyslnost, černý humor a podání obrazu chronické nejistoty a rozčarování prostupující národem. Vše jsou to nezbytné prostředky, které umožňují filmařům vyhnout se ideologickému pohledu. Cesare Zavattini říká: Tento způsob realizace je silně účelový s touhou porozumět a přitom se neoddělovat od zúčastněných v dané popsané realitě společnosti.“

Možná trochu šroubovaná charakteristika současné rumunské filmové tvorby nám může poněkud připomínat podmínky vzniku a totožné tvůrčí prostředky československé nové vlny v šedesátých letech minulého století.

Typickým filmem o korupci, který byl v Cannes 2016 oceněn za nejlepší režii, je snímek Zkouška dospělosti (The Graduation) režiséra Cristiana Mungiua (Zlatou palmu získal v roce 2015), který popisuje příběh lékaře Romea těšícího se úctě obyvatel malého města v Transylvánii. Jeho pověst se začne hroutit, když se ve snaze zajistit nadané dceři lepší budoucnost zaplete do řetězce služeb a protislužeb a ztratí tvář i před svou rodinou.

Stejně se korupci věnuje i další starší film z roku 2013 „Pozice dítěte“, pro změnu oceněný hlavní cenou na festivalu v Berlíně. Pojednává o osudu mladíka, který následkem své rychlé jízdy zabije dítě. Mladík patří do vyšší rumunské společenské třídy s portmonkou nabitou kreditními kartami. Matka tohoto vejlupka věří, že úplatky jsou tou správnou cestou, jak přesvědčit svědky, aby nesvědčili v neprospěch jejího syna. Nakonec rodiče mrtvého dítěte se upokojí, když dostanou nějakou peněžní hotovost.