Miroslav Kulhavý: Proč si o islámu stále skoro celý svět lže do kapsy?

Hned v úvodu je nutné poznamenat: popis reality není prvoplánově namířen proti lidem – muslimům. Nejvíce jsou islámem postiženi sami muslimové. Každý rodilý Evropan – nemuslim si musí v prvé řadě uvědomit životní situaci té 1,5 miliardy věřících v islámu a pak se teprve rozhodovat, jaká opatření jsou nutná k zachování euro-atlantské civilizace. Jedno číslo pro ilustraci: muslimové tvoří 22% světové populace a na globálním HDP se podílejí necelými pěti procenty (včetně bohatých ropných států).

Narodíte se v islámské zemi, rodina, příbuzní a celá společnost praktikuje islámskou víru, která zasahuje do všech oblastí činnosti člověka. Postupem času se však dozvíte, že na světě existují země, kde se islám nepraktikuje; ať už z důvodů neznalosti jedině správného náboženství a nebo z pohanské nadutosti. Avšak zjištění, že tito pohané dosáhli mnohem vyšší životní úrovně (nepočítám petrodolarové zbohatlíky), je vám zdůvodněno, že džinové a ďábel jim byl ku pomoci, ale že Alláh to tak nenechá, protože vše je z Jeho vůle a že stejně vše patří Jemu a tedy i vám. Vy jste Alláhovi vyslanci a Boží stezka je vám otevřena.

A pak se (ať už z důvodů úmyslně s posláním a nebo z důvodů řešení neutěšených ekonomických poměrů, případně po mafiánské masáži o ráji na zemi) ocitnete v prostředí, ve kterém lidé vaši neochvějnou víru a životní styl neuznávají nebo dokonce jej špiní. Jedinou útěchu a také rady naleznete v komunitě spoluvěrců, kde se seznámíte s tím, co od vás Alláh očekává. Zde už se směřování slovem imáma různí: od aktivního boje na stezce Boží, přes rovněž aktivní misijní činnost až po prosazování co největšího množství prvků islámské víry do civilního života (ve výsledku právo šária). Zcela přirozeně přijmete politiku jiného slova v mešitě a jiného na veřejnosti. Ústředním heslem je trpělivost spojená s již zmíněnou lží, která kryje skutečné úmysly a vytrvalost (ve stále sílící komunitě) spojená s vizí konečného uchopení světské moci. Vedlejší činností, nikoli však nedůležitou, je hlídání se navzájem a tak co nejvíce omezit počet odpadlíků.

Otázka: co se děje v hlavě průměrně inteligentního muslima, když v mešitě slyší nesouhlasná slova s evropským demokratickým řízením společnosti, ale pak každodenní realita je od islámu daleko a navíc se potká s argumentačním znevažováním své víry z pozice lidských práv a dokonce se zpochybněním jejího vzniku? Je schopen takový muslim, který 20 let vyrůstal v homogenním islámském prostředí, začít vážně uvažovat nad argumenty, které vytvářejí zdůvodněnou pochybnost o pravosti Mohamedových zjeveních a tedy o neměnnosti Božích slov? A navíc; jak je schopen sedět na dvou židlích, když je zjevné, že se řada islámských zásad s platnými zákony rozchází? A jsme u dvou fundamentálních pojmů, které je nutno řešit a bez kterých se s islámem v Evropě nepohneme z místa.

1) Mohamed v Koránu muslimům zakázal jakoukoli pochybnost a z ní pramenící otázky. Dokonce říká: (volně) „Ti, co se ptali před vámi, stali se nevěřícími.“ Není to vlastní obžaloba chyb? Ale já se ptám: jak to, že se příkazy Mohameda řídí naše veřejnoprávní média? A samozřejmě také media v celé záp. Evropě? Kolika muslimům by bylo pomoženo, když by se jim dostalo odpovědí na otázky, které je nutně musely napadnout a na které se nemohou v mešitě zeptat?!! Migrační invaze a s tím spojená muslimská víra je jedním z témat, které hýbou Evropou; jak to, že není v ČT pravidelný, alespoň týdenní pořad otázek a odpovědí na vše kolem islámu? Vždyť dávno již byl vysloven uznávaný fakt: pochybnost je matka pokroku. Tedy pochybnost a z ní pramenící otázky; to je ta nenásilná zbraň, které se muslimští učenci nejvíce bojí; věděl to i Mohamed a proto ty zákazy.

2) Jak to, že politici, právníci, ale i novináři a slovutní komentáři neřeší zcela zjevný rozpor mezi islámskými zásadami a platným právem? Co je to za falešnou korektnost, která má prvky záměrné slepoty, za kterou se skrývá nechvalně známé – po nás potopa?!! Vždyť čím později se budou tyto rozpory řešit, tím to bude pro soužití s muslimy horší! A otálení je ještě více nepochopitelné, protože když se dá tento problém na stůl, bude míč na straně muslimů a ti, nechtějí-li připustit postavení islámu mimo zákon, se budou muset vyjádřit.

Když se vrátím k titulku, musím vyjádřit velké podivení nad činností všech nemuslimských badatelů, zpravidla arabistů a arabštinu znajících historiků, nad islámskými texty a historií. Byla napsána řada knih, zvláště od lidí, kteří odešli od islámu a kteří silně zpochybňují Mohamedem deklarovaná zjevení. Mohamed sám, otázkou v jednom verši, nabídl zpochybnění svého snažení, když se ptá: (volně) „To nevíte, že Korán je slovo Boží? Cožpak jste v něm nalezli nějaké rozpory?“ Dle mého, je jich tam více, ale ke zpochybnění stačí jeden a ten je i pro naprostého laika zjevný. Ve třech verších byla Marie posunuta zpět v čase, tedy do rodiny Imránovy jako sestra Mojžíše a Árona. Je možné, že se neomylný Alláh takto spletl?

Pro chování arabistů je jen jedno vysvětlení; nad čím by asi tak bádali, zač by stála celá rozsáhlá věda o islámu, když by jednoduše přiznali, že si Mohamed, třeba i za součinnosti živých snů jako startovacího impulsu, vše vymyslel. Navíc, jeho ego, které prostupuje celým Koránem a to od zprvu z pouhého posla v Mekce až po uctívaného proroka, jehož slovo platilo stejně jako slovo Boží.

Další důvod obcházení islámu je byznys. Saudská Arábie, největší vývozce toho nejhoršího islámu do celého světa včetně Evropy a i včetně ČR, je velkým obchodním partnerem USA a nově i Ruska, o čemž svědčí poslední obchody se zbraněmi: USA za 360 a Rusko za 80 miliard dolarů. Najde se v Evropě vrcholný politik, který to pokrytectví veřejně USA vytkne?

V neposlední řadě jsou na stole otázky kolem humanitární pomoci lidem v nouzi. Do afrických zemí proudí potravinová a zdravotní pomoc. Často je však výsledek poněkud sporný. Zdravotní péče sníží úmrtnost a potravinové zásilky sníží snahu místních se o sebe postarat. Nepsal bych zde o tom, kdyby to úzce nesouviselo. Kde je masivní osvěta o kontrole porodnosti, protože nezřízený sex neúměrně zvyšuje počet obyvatel, kteří se pak nejsou schopni uživit. Není to zase ten „skvělý“ islám a jeho zásady, který nekouká nalevo ani napravo, jen když ovečky poslouchají? Evropa pak tuto populační nadprodukci muslimů vítá u svých břehů! A aby toho nebylo málo, tak lodě neziskovek, na které leckdo přispěl, dělají taxi od břehů Libye do Itálie.

Pologramotnost (v lepším případě) vládcům, často nestabilních států, vyhovuje a islám s barvitě Mohamedem vylíčeným peklem v Koránu je bič, spletený ze strachu z Posledního soudu s negativním výsledkem. Pravda o islámu a Mohamedovi by byla pro muslimy osvobozující a léčivá. Ovšem zatím, bez diskutovaných faktů, se muslimové chovají jak při stockholmském syndromu: únosce svobodné mysli, tedy zločinec, je milován a to i přesto, že mnozí unesení vědí nebo tuší, že jsou oběti, ale nejsou schopni ukázat prstem. Z jiného pohledu je islám jako nakažlivá choroba a proto musí Evropa vyhlásit důslednou karanténu. A jak léčit? Pravdou!

Závěr? Zatím jsme svědky opačného konání: zjevená pravda o islámu se v řadě záp. států trestá; i soudně. Tím se jen přibližují islámským státům, jen tresty nejsou hrdelní. Ve svobodné demokratické zemi nemohou být žádná témata tabu. Je tedy na Západě ještě demokracie? Není to počátek konce euro-atlantské civilizace? Je na politicích východních států (a politika není jen o zákulisních machinacích), aby trvale varovali ty, kteří vedou Evropu ke krachu. Je však nutné varovat hned dnes; zítra už by mohlo být pozdě!

Miroslav Kulhavý