Hned v úvodu je nutné poznamenat: popis reality není prvoplánově namířen proti lidem – muslimům. Nejvíce jsou islámem postiženi sami muslimové. Každý rodilý Evropan – nemuslim si musí v prvé řadě uvědomit životní situaci té 1,5 miliardy věřících v islámu a pak se teprve rozhodovat, jaká opatření jsou nutná k zachování euro-atlantské civilizace. Jedno číslo pro ilustraci: muslimové tvoří 22% světové populace a na globálním HDP se podílejí necelými pěti procenty (včetně bohatých ropných států).

Narodíte se v islámské zemi, rodina, příbuzní a celá společnost praktikuje islámskou víru, která zasahuje do všech oblastí činnosti člověka. Postupem času se však dozvíte, že na světě existují země, kde se islám nepraktikuje; ať už z důvodů neznalosti jedině správného náboženství a nebo z pohanské nadutosti. Avšak zjištění, že tito pohané dosáhli mnohem vyšší životní úrovně (nepočítám petrodolarové zbohatlíky), je vám zdůvodněno, že džinové a ďábel jim byl ku pomoci, ale že Alláh to tak nenechá, protože vše je z Jeho vůle a že stejně vše patří Jemu a tedy i vám. Vy jste Alláhovi vyslanci a Boží stezka je vám otevřena.

A pak se (ať už z důvodů úmyslně s posláním a nebo z důvodů řešení neutěšených ekonomických poměrů, případně po mafiánské masáži o ráji na zemi) ocitnete v prostředí, ve kterém lidé vaši neochvějnou víru a životní styl neuznávají  nebo dokonce jej špiní. Jedinou útěchu a také rady naleznete v komunitě spoluvěrců, kde se seznámíte s tím, co od vás Alláh očekává. Zde už se směřování slovem imáma různí: od aktivního boje na stezce Boží, přes rovněž aktivní misijní činnost až po prosazování co největšího množství prvků islámské víry do civilního života (ve výsledku právo šária). Zcela přirozeně přijmete politiku jiného slova v mešitě a jiného na veřejnosti. Ústředním heslem je trpělivost spojená s již zmíněnou lží, která kryje skutečné úmysly a vytrvalost (ve stále sílící komunitě) spojená s vizí konečného uchopení světské moci. Vedlejší činností, nikoli však nedůležitou, je hlídání se navzájem a tak co nejvíce omezit počet odpadlíků.

Otázka: co se děje v hlavě průměrně inteligentního muslima, když v mešitě slyší nesouhlasná slova s evropským demokratickým řízením společnosti, ale pak každodenní realita je od islámu daleko a navíc se potká s argumentačním znevažováním své víry z pozice lidských práv a dokonce se zpochybněním jejího vzniku? Je schopen takový muslim, který 20 let vyrůstal v homogenním islámském prostředí, začít vážně uvažovat nad argumenty, které vytvářejí zdůvodněnou pochybnost o pravosti Mohamedových zjeveních a tedy o neměnnosti Božích slov? A navíc; jak je schopen sedět na dvou židlích, když je zjevné, že se řada islámských zásad s platnými zákony rozchází? A jsme u dvou fundamentálních pojmů, které je nutno řešit a bez kterých se s islámem v Evropě nepohneme z místa.