Kdo posledních letech žil alespoň trochu jako homo politicus a byl názorově od středu do prava, nemohl nečíst a souhlasně nepřikyvovat nad články a rozhovory Petra Robejška. Racionální, skvěle analyticko - syntetické, realistické. Nedá se tedy říct, že by Petr Robejšek byl nějaká terra incognita, náhle se zjevující na české politické scéně.

Také by šlo těžko namítnout a doložit validními argumenty, že zde není politický prostor pro solidní středopravicovou stranu a dostatek voličů, zklamaných z rozplizlého politického hudlaření stran vydávaných stále za strany pravicové.

Rozhodně se pak nelze divit, že Robejškova vznikající strana hledá finanční podporu tam, kde jsou peníze a snaží se oslovit ty podnikatelské a finanční kruhy, které doposud politické zastání hledaly ad hoc. Bez této podpory totiž nemůže v dnešním světě žádná politická strana úspěšně existovat a být politickým romantikem se vždy hrubě nevyplácí.

Také jedno z prvních sdělení (byť ne nejšťastněji formulované) o spravedlivější redistribuci národního bohatství a postupném přivírání široce otevřených příjmových nůžek je základním předpokladem počátku stabilizace české společnosti, stejně jako důraz na bezpečí občanů (v tom nejširším slova smyslu) a na národní zájmy. Troufám si dokonce tvrdit, že tyto věci jsou v principu nedělitelné respektive ruku v ruce spolu jdoucí, a že si toho je Petr Robejšek velmi dobře vědom .
Potud nemám s nově vznikající stranou sebemenší problém.

Ale…